Dělení nulou

Dělení nulou je v matematice takové dělení, při němž je dělitel nula. Může být zapsáno jako a 0 {\displaystyle {\frac {a}{0}}} , kde a je dělenec. V oborech reálných ani komplexních čísel nemá takové dělení smysl – nula je jediné číslo, kterým nelze dělit. V oboru komplexních čísel rozšířených o (komplexní) nekonečno je definováno pro všechny nenulové dělence jako {\displaystyle \infty } .[1]

Při dělení v plovoucí řádové čárce může být výsledkem speciální hodnota not a number (není číslo) nebo nekonečno.

Interpretace v elementární aritmetice

Když se mluví o dělení na základní úrovni, je často považováno za rozdělování množiny objektů na stejné části. Např.: Pokud máme deset kvádrů a rozdělíme je na skupiny po pěti, dostaneme dvě stejně velké části. To by mohla být ukázka toho, že 10/5 = 2. Dělitel je počet kvádrů v každé části a výsledek dělení odpovídá na otázku: „Pokud mám stejné části po 5 kusech, kolik takových částí musím dát dohromady, abych dostal 10 kusů?“.

Pokud tuto otázku aplikujeme na dělení nulou, otázka „Pokud mám stejné části po 0 kusech, kolik takových částí musím dát dohromady, abych dostal 10 kusů?“ nedává smysl, protože přičítáním částí o 0 prvcích se deset kusů nikdy nezíská.

Další metodou, jak popsat dělení nulou, je opakované odečítání. Např.: Pokud chceme vydělit číslo 13 pěti, odečteme od 13 dvakrát 5 a dostaneme zbytek 3. Dělitel se odečítá, dokud není zbytek menší než dělitel. V případě, že je dělitel nula, při opakovaném odečítání nuly od dělence nikdy nedosáhneme zbytku menšího než nula.

Rané pokusy

Brahmaguptův spis Brāhmasphuṭa-siddhānta z roku 628 je první, který považoval nulu za normální číslo a definoval operace ji obsahující. Autorovi se ale nepodařilo vysvětlit dělení nulou, jeho definice vede k absurdním algebraickým závěrům. Brahmagupta píše:

Kladné nebo záporné číslo dělené nulou je zlomek se jmenovatelem nula. Nula dělená záporným nebo kladným číslem je buď nula, nebo je vyjádřena jako zlomek s čitatelem nula a konečným množstvím jako jmenovatelem. Nula dělená nulou je nula.

Mahavira se v roce 830 neúspěšně pokusil opravit Brahmaguptovu chybu:

Číslo zůstává nezměněno, když je děleno nulou.

Bháskara II. se pokusil problém vyřešit definováním n 0 = {\displaystyle \textstyle {\frac {n}{0}}=\infty } . Tato definice dává určitý smysl, ale může vést k paradoxům, pokud se s ní nezachází opatrně.

Např. 1 0 = 2 0 {\displaystyle \textstyle {\frac {1}{0}}={\frac {2}{0}}} , což by při odstranění zlomků vycházelo 1 = 2 {\displaystyle 1=2} . To je nesmysl.

Algebraická interpretace

Přirozeným způsobem, jak vyložit dělení nulou, je nejprve definovat dělení pomocí jiných aritmetických operací. Podle standardních pravidel aritmetiky není dělení nulou v oborech přirozených čísel, celých čísel, racionálních čísel, reálných čísel a komplexních čísel (nerozšířených o nekonečno) definováno.

Důvodem je, že dělení je definováno jako inverzní operace k operaci násobení, hodnota a b {\displaystyle {\frac {a}{b}}} je takovým číslem, pro které platí rovnice b x = a {\displaystyle bx=a} . Například

6 3 = 2 {\displaystyle {\frac {6}{3}}=2}

vyjadřuje fakt, že číslo 2 {\displaystyle 2} je tím číslem, které lze dosadit do výrazu

? 3 = 6 {\displaystyle ?\cdot 3=6} .

Avšak v případě

6 0 = ? {\displaystyle {\frac {6}{0}}=?}

neexistuje žádné číslo, kterým by bylo možno nahradit otazník ve výrazu

? 0 = 6 {\displaystyle ?\cdot 0=6} ,

neboť jakékoli číslo násobené nulou je nula, nikoli šest.

Algebraicky vyjádřeno: pokud b = 0 {\displaystyle b=0} , lze rovnici b x = a {\displaystyle bx=a} zapsat jako 0 x = a {\displaystyle 0x=a} , tedy prostě 0 = a {\displaystyle 0=a} . V tomto případě tedy rovnice b x = a {\displaystyle bx=a} nemá žádné řešení, pokud a b {\displaystyle a\neq b} , a má nekonečně mnoho řešení, pokud a = 0 {\displaystyle a=0} . Ani v jednom případě tedy výraz a b {\displaystyle {\frac {a}{b}}} nedává smysl a výsledek dělení nulou tak není definován.

Mylné závěry při dělení nulou

Pokud by bylo nějak definováno dělení nulou, mohlo by dojít k mnoha absurdním výsledkům. Příkladem je falešný důkaz, že 2 = 1 {\displaystyle 2=1} , např.:

  1. Pro každé reálné číslo x {\displaystyle x} platí:
    x 2 x 2 = x 2 x 2 {\displaystyle x^{2}-x^{2}=x^{2}-x^{2}}
  2. Rozložíme obě strany dvěma různými způsoby
    ( x x ) ( x + x ) = x ( x x ) {\displaystyle (x-x)(x+x)=x(x-x)}
  3. Vydělíme obě strany výrazem ( x x ) {\displaystyle (x-x)} (zde je ve skutečnosti dělení nulou, protože x x = 0 {\displaystyle x-x=0} )
    ( 1 ) ( x + x ) = x ( 1 ) {\displaystyle (1)(x+x)=x(1)}
  4. Což je:
    2 x = x {\displaystyle 2x=x}
  5. Protože x {\displaystyle x} může nabývat jakýchkoliv hodnot, dosadíme x = 1 {\displaystyle x=1} .
    2 = 1 {\displaystyle 2=1}

Chybou je v tomto případě předpoklad, že ( x x ) / ( x x ) {\displaystyle (x-x)/(x-x)} (tzn. 0/0) se rovná 1. K podobným nesmyslm vede jakákoliv jiná hodnota přiřazená jako výsledek 0/0.

Limity a dělení nulou

Funkce y = 1 x {\displaystyle y={\frac {1}{x}}} pro x {\displaystyle x} blížící se nule zprava jde k nekonečnu, zatímco pro x {\displaystyle x} blížící se nule zleva jde k minus nekonečnu

Na první pohled vypadá možné definovat a 0 {\displaystyle {\frac {a}{0}}} jako limitu a b {\displaystyle {\frac {a}{b}}} pro b {\displaystyle b} jdoucí k 0.

Pro každé kladné a {\displaystyle a} platí:

lim b 0 + a b = + {\displaystyle \lim _{b\to 0^{+}}{a \over b}={+}\infty }

Pro každé záporné a {\displaystyle a} platí:

lim b 0 + a b = {\displaystyle \lim _{b\to 0^{+}}{a \over b}={-}\infty }

Proto můžeme uvažovat o definování a/0 jako +∞ pro kladné a a -∞ pro záporné a. Nicméně tato definice je nevyhovující ze dvou důvodů.

Zaprvé: Kladné a záporné nekonečno nejsou reálná čísla. Takže pokud chceme zůstat v oboru reálných čísel, nedefinovali jsme nic, co by dávalo smysl. Pokud chceme pracovat s takovou definicí, je nutné rozšířit obor reálných čísel.

Zadruhé: Braní limity zprava je čistě libovolné. Stejně tak bychom mohli vzít limitu zleva a definovat a 0 {\displaystyle {\frac {a}{0}}} jako -∞ pro kladné a a +∞ pro záporné a. Toto se dá ilustrovat na rovnici:

+ = 1 0 = 1 0 = 1 0 = {\displaystyle +\infty ={\frac {1}{0}}={\frac {1}{-0}}=-{\frac {1}{0}}=-\infty } ,

což nedává smysl. To znamená, že jediným fungujícím rozšířením je zavedení nekonečna bez znaménka.

Dále neexistuje žádná zřejmá definice 0 0 {\displaystyle {\frac {0}{0}}} , která by mohla být odvozena za použití limit. Limita

lim ( a , b ) ( 0 , 0 ) a b {\displaystyle \lim _{(a,b)\to (0,0)}{a \over b}}

neexistuje. Limita

lim x 0 f ( x ) g ( x ) {\displaystyle \lim _{x\to 0}{f(x) \over g(x)}} ,

kde se f(x) i g(x) blíží 0, když se x blíží 0, může konvergovat k jakékoliv hodnotě nebo nemusí konvergovat vůbec. (Viz též L'Hospitalovo pravidlo.)

Dělení nulou v počítačích

Kalkulátor TI-86 signalizuje chybu dělení nulou

Standard IEEE pro dvojkovou aritmetiku v plovoucí řádové čárce, podporovaný skoro všemi moderními procesory, specifikuje, že každá operace v plovoucí řádové čárce včetně dělení nulou má dobře definovaný výsledek. V IEEE 754 je a ÷ 0 kladné nekonečno, pokud je a kladné; záporné nekonečno, pokud je a záporné, a NaN (not a number), pokud a = 0. V IEEE 754 jsou dvě nuly: kladná a záporná; při dělení zápornou nulou jsou ve výsledku opačná znaménka oproti uvedeným výsledkům.

S celočíselným dělením nulou se obvykle zachází jinak, protože neexistuje celočíselná reprezentace takového výsledku. Některé procesory vygenerují výjimku při pokusu o dělení nulou, jiné prostě pokračují a vygenerují nesprávný výsledek dělení (často nulu nebo velké kladné či záporné číslo jako aproximaci nekonečna), případně jde o nedefinované chování.

Reference

  1. M. Hušek, P. Pyrih et al. Matematická analýza 4, kapitola Komplexní funkce, s. 2. Univerzita Karlova v Praze

Související články

Externí odkazy