Fernando Henrique Cardoso
Fernando Henrique Cardoso | |
---|---|
34. prezident Brazílie | |
Ve funkci: 1. ledna 1995 – 1. ledna 2003 | |
Viceprezident | Marco Maciel |
Předchůdce | Itamar Franco |
Nástupce | Luiz Inácio Lula da Silva |
192. ministr financí Brazílie | |
Ve funkci: 19. května 1993 – 30. března 1994 | |
Prezident | Itamar Franco |
Předchůdce | Eliseu Resende |
Nástupce | Rubens Ricupero |
119. ministr zahraničních věcí Brazílie | |
Ve funkci: 5. října 1992 – 20. května 1993 | |
Prezident | Itamar Franco |
Předchůdce | Celso Lafer |
Nástupce | Luiz Felipe Palmeira Lampreia |
Federální senátor za São Paulo | |
Ve funkci: 15. března 1983 – 5. října 1992 | |
Předchůdce | Dulce Sales Cunha Braga |
Nástupce | Marcos Ribeiro de Mendonça |
Stranická příslušnost | |
Členství | Brazilská sociálně demokratická strana |
Narození | 18. června 1931 (92 let) Rio de Janeiro, Rio de Janeiro, Brazílie |
Choť | Ruth Cardoso (1953-2008) |
Děti | Paulo Henrique Cardoso Beatriz Cardoso Luciana Cardoso |
Sídlo | São Paulo |
Alma mater | Universidade de São Paulo |
Profese | sociolog |
Náboženství | římský katolicismus |
Ocenění | velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1995) Medaile Uruguayské východní republiky (1995) velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1997) čestný doktor Univerzity v Salamance (1998) řetěz Řádu Isabely Katolické (1998) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Fernando Henrique Cardoso |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fernando Henrique Cardoso (* 18. června 1931 Rio de Janeiro) je brazilský sociolog a politik. V letech 1995–2002 byl prezidentem Brazílie, v letech 1992–1993 ministrem zahraničních věcí, v letech 1993–1994 ministrem financí. V roce 2000 získal prestižní Cenu prince Asturského v kategorii mezinárodní spolupráce.
Život
Byl absolventem a pedagogem Univerzity São Paulo, po nástupu vojenské vlády žil čtyři roky v exilu, byl předsedou Mezinárodního sociologického sdružení. Roku 1982 byl zvolen senátorem za Brazilské demokratické hnutí a v roce 1988 založil Sociálně demokratickou stranu. Jako ministr financí prosadil úspěšnou ekonomickou reformu zvanou Plano Real.[1] V prezidentských volbách v říjnu 1994 získal 54,28 % hlasů a zvítězil již v prvním kole. V roce 1998 byl znovuzvolen se ziskem 53,06 %, avšak jeho druhé funkční období bylo poznamenáno propadem hospodářství a sociálními protesty.[2]
Po odchodu z funkce FHC přednášel o mezinárodní politice na Brownově univerzitě. Byl předsedou Madridského klubu a členem sdružení Global Elders a Brazilské literární akademie.[3] Časopis Prospect ho zařadil mezi sto nejvýznamnějších žijících intelektuálů.
Vyznamenání
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fernando Henrique Cardoso na italské Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fernando Henrique Cardoso na Wikimedia Commons
- Profil na Archontology.org
- Profil na stránkách Educacao.br
- Profil na stránkách Madridského klubu
Prezidenti Brazílie | ||
---|---|---|
Stará republika (1889–1930) | Deodoro da Fonseca (1889–1891) • Floriano Peixoto (1891–1894) • Prudente de Morais (1894–1898) • Manuel Ferraz de Campos Sales (1898–1902) • Francisco de Paula Rodrigues Alves (1902–1906) • Afonso Pena (1906–1909) • Nilo Peçanha (1909–1910) • Hermes da Fonseca (1910–1914) • Venceslau Brás (1914–1918) • Delfim Moreira (1918–1919) • Epitácio Pessoa (1919–1922) • Artur Bernardes (1922–1915) • Washington Luís (1926–1930) | |
Vargasova éra (1930–1946) | Getúlio Vargas (1930–1945) • José Linhares (1945–1946) | |
Druhá republika (1946–1964) | Gaspar Dutra (1946–1951) • Getúlio Vargas (1951–1954) • Café Filho (1954–1955) • Carlos Luz (1955) • Nereu Ramos (1955–1956) • Juscelino Kubitschek (1956–1961) • Jânio Quadros (1961) • Ranieri Mazzilli (1961) • João Goulart (1961–1964) | |
Vojenská junta (1964–1985) | Ranieri Mazzilli (1964) • Castelo Branco (1964–1967) • Costa e Silva (1967–1969) • Emilio Medici (1969–1974) • Ernesto Geisel (1974–1979) • João Figueiredo (1979–1985) | |
Nová republika (od 1985) | José Sarney (1985–1990) • Fernando Collor de Mello (1990–1992) • Itamar Franco (1992–1994) • Fernando Henrique Cardoso (1995–2002) • Luiz Inácio Lula da Silva (2003–2010) • Dilma Rousseffová (2011–2016) • Michel Temer (2016–2018) • Jair Bolsonaro (2019–2022) • Luiz Inácio Lula da Silva (od 2023) |