František Lützow

Dr. František Lützow
František Lützow (1898)
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1885 – 1889
Stranická příslušnost
Členství	Český klub
Narození	21. března 1849 Svobodné a hanzovní město Hamburk
Úmrtí	13. ledna 1916 Montreux Švýcarsko Švýcarsko
Místo pohřbení	hrobka rodu Lützowů
Choť	Anna von Lützow
Rodiče	František Josef z Lützowa a Henriette Seymourová
Příbuzní	Jindřich Josef z Lützowa a Rosa Markéta z Lützowa (sourozenci)
Alma mater	Vídeňská univerzita Univerzita Innsbruck
Profese	historik, spisovatel, diplomat, aristokrat, politik a překladatel
Podpis
Commons	František Lützow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Lützow (21. března 1849 Hamburk^[1] – 13. ledna 1916 Montreux^[2][3]) byl rakouský šlechtic, diplomat, historik, spisovatel a politik z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Pocházel ze starobylého hraběcího rodu severoitalského původu. Narodil se v Hamburku jako syn tamního rakouského vyslance^[3] Františka Josefa Jana Nepomuka Gottfrieda, hraběte von Lützow (* 1815) a jeho anglické manželky, lady Henriette Seymour. V letech 1867–1871^[1] studoval práva na Vídeňské univerzitě a Innsbrucké univerzitě.^[3]

V letech 1873–1881 působil jako rakousko-uherský diplomat v Nizozemsku, Římě a Londýně.^[4] Od roku 1884 střídavě pobýval na zámku v Žampachu a na zimním sídle v Anglii, společně s manželkou Annou Gustavou Lützow^[1] (rozená baronesa von Bornemann)^[2]. Manželství bylo bezdětné. Jeho strýc Karel byl statkářem na Moravě a poslancem moravského zemského sněmu. Jeho bratr Heinrich Lützow byl členem Panské sněmovny (horní komora Říšské rady).^[3] a jeho osobou rod vymřel.

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Rezignaci oznámil dopisem 6. února 1889.^[5] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako hrabě Franz Lützow, c. k. komoří, vyslanecký tajemník a statkář, bytem Žampach.^[6] Profiloval se jako stoupenec českého státního práva, na Říšské radě se připojil k Českému klubu, který od konce 70. let sdružoval staročechy, mladočechy, českou konzervativní šlechtu a moravské národní poslance.^[7] Důvodem k rezignaci na mandát měly být názorové rozpory s radikálními elementy v parlamentním Českém klubu.^[8]

Poté, co se vzdal mandátu, se věnoval soukromému studiu české historie a literatury, vědecké práci a publikování. V angličtině publikoval několik knih o české historii, napsal několik rozsáhlých hesel spojených s českými zeměmi do Encyclopædie Britannica, v roce 1905 přeložil do angličtiny Komenského Labyrint světa a ráj srdce.^[4] Propagoval českou kulturu v anglicky mluvících zemích, kromě činnosti publikační se věnoval též činnosti přednáškové, např. v roce 1904 pronesl sérii přednášek o české historii na Oxfordské univerzitě.^[3][4]

V roce 1912 absolvoval přednáškové turné ve Spojených státech, v rámci kterého přednášel na 10 univerzitách (mj. Harvardova univerzita, Cornellova univerzita, Princetonská univerzita). Vystoupil také v Americkém Kongresu a přijal ho i tehdejší americký prezident William Howard Taft.^[4]

Byl čestným členem České akademie věd a umění, členem Královské české společnosti nauk, stal se čestným předsedou Českého olympijského výboru, obdržel čestný doktorát Karlovy univerzity.^[2][1] Byl také čestným členem Královské literární společnosti a členem Královské zeměpisné společnosti v Londýně.^[4]slovesnost a umění v Praze, člen Národní rady české aj. Stál u zrodu skautského hnutí^[9]. Daroval několik předmětů do Národního muzea v Praze.

Po vypuknutí 1. světové války odešel do neutrálního Švýcarska a navázal kontakty s lidmi, usilujícími v emigraci o českou samostatnost, mj. s T. G. Masarykem, který si jeho práce vážil^[9]. V roce 1915 se v Ženevě podílel na přípravách vzpomínkových oslav výročí Husova upálení.^[1]

V posledních letech života se věnoval studiu osobnosti Albrechta z Valdštejna.^[4] Zemřel v lednu 1916 v Montreux.^[2][3]

Trvalo několik měsíců, než byl rakousko-uherskými úřady povolen převoz ostatků a pohřbení v rodinné hrobce ve Vamberku.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• Petr MAŠEK, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I, A-M . Praha: Argo, 2008. stran 668, cit.s. 585. ISBN 978-80-257-0027-3
• (anglicky)Count Lützow: 'Bohemia An Historical Sketch' J. M. Dent & Sons Ltd. London 1896; 2nd ed. 1910; 3rd ed. 1939.
• (anglicky)Count Lützow: 'A History of Bohemian Literature' Heinemann. London 1899; 2nd ed. April 1907.
• (anglicky)Count Lützow: 'The Story of Prague' J. M. Dent & Co. London 1902; 2nd ed. 1907.
• (anglicky)Count Lützow: 'Lectures on the Historians of Bohemia' 1905 London: Henry Frowde.
• (anglicky)Count Lützow: 'Life & Times of Master John Hus' E.P. Dutton & Co. London 1909; 2nd ed. 1929.
• (anglicky)Count Lützow: 'The Hussite Wars' 1914 London: J. M. Dent & Sons New York: E. P. Dutton & Co.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Jindřich z Lützowa na Wikimedia Commons
• Autor František Lützow ve Wikizdrojích (anglicky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Lützow
• Informační centrum Žampach - Památník Dr. Františka Lützowa

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.