LGBT práva v Lotyšsku

Duhová mapa Lotyšska

Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Lotyšsku mohou potýkat s právními problémy, s nimiž heterosexuální občané nemají zkušenosti. Mužská i ženská stejnopohlavní aktivita je v Lotyšsku legální, ale domácnosti tvořené stejnopohlavními páry nemají stejnou právní ochranu jako páry různopohlavní.

Demokratizační proces v Lotyšsku umožnil lesbám a gayům zakládat organizace a podniky jako jsou bary, kluby, obchody, knihovny atd. Kulturní, vzdělávací a jiné události lze pořádat. Nicméně společnost tolerancí zrovna neoplývá.[1] V listopadu 2014 ministr zahraničních věcí Edgars Rinkēvičs udělal svůj veřejný coming out prostřednictvím Twitteru.[2]

Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity

V r. 1992, tedy brzy poté, co se Lotyšsko oddělilo od Sovětského svazu, se homosexuální styk dekriminalizoval.[3] Věk způsobilosti pohlavnímu styku je bez ohledu na orientaci nebo pohlaví stanoven na 16 let.[4]

Změna pohlaví

Je možné si změnit pohlaví prostřednictvím chirurgické změny pohlaví, která je pro tento krok nezbytná. Lotyšské právo nemá žádná ustanovení týkající se změny pohlaví a jejího úředního uznání. V praxi se to dělá prostřednictvím lékařské zprávy. Nicméně v r. 2004 úřady odepřely úřední změnu pohlaví transosobě, která prošla částečnou změnou. Ta osoba, která tak učinila na základě informací z případu, kdy úřady částečnou změnu uznaly, dala svůj případ k soudu. Nejvyšší soud Lotyšské republiky vydal r. 2008 rozsudek: "V takovém případě má osoba právo na změnu, jelikož v podobných případech státní orgány takto postupovaly, a osoba mající mužskou podobu, by mohla mít určité problémy s doklady s ženským pohlavím. To mělo za následek návrh novely zákona r. 2009 ohledně sterilizace, která by mohla způsobit následné právní komplikace v kritériích k odsouhlasení změny pohlaví pro osoby s diagnostikovanou transsexualitou. Novela byla však nakonec zamítnutá Saeimou.[5]

Stejnopohlavní soužití v Lotyšsku

Lotyšsko neumožňuje stejnopohlavním párům uzavírat manželství, ani jinou formu stejnopohlavního soužití.

V r. 2006 přijalo Lotyšsko nový ústavní zákon, který přímo zakazuje stejnopohlavní manželství.[6] Článek 110 Ústavy Lotyšské republiky stanovuje že: "Stát chrání a podporuje manželství, rodinu a práva rodičů a dětí. Stát poskytuje speciální podporu zdravotně znevýhodněným dětem, dětem bez rodičů a těm, co jsou obětmi násilí."[7] První věta Článku 110 byla novelizována na: "Stát chrání a podporuje manželství jako jedinečný svazek muže a ženy, rodinu, práva rodičů a práva dětí."[8]

Nicméně 30. ledna 2015 jeden z členů parlamentu předložil návrh zákona o partnerství, který by umožnil dvěma osobám vstoupit do registrovaného svazku, z něhož by jim plynuly téměř stejná práva a povinnosti, které má manželství.[9] Návrh byl 24. února 2015 zrušen Komisí pro právní záležitosti. Komise návrhu vytýkala jeho záměr změnit občanský zákoník, poukazovala při tom na ústavní zákaz stejnopohlavního manželství z r. 2006, a na skutečnost, že přiznání jakémukoli soužití odlišnému od manželství jeho výsady by mohlo zcela podkopat jeho podstatu. Navrhovatel Veiko Spolītis vyjasňoval, že začlenění genderově-neutrálního partnerství do stávajícího občanského práva by mohlo být nejlepší cestou jeho reformy. I přes zamítnutí návrhu se Spolītis odhodlal dál pokračovat ve veřejné diskusi na toto téma.[10] Kromě něj se do procesu potenciální legalizace registrovaného partnerství zapojila i Spolītisova spojenkyně Ilze Viņķele za stranu Jednota.[11] V březnu 2015 byla stranou Za rozvoj Lotyšska spuštěná petice za legalizaci právního uznání registrovaného a neregistrovaného soužití dvou osob bez ohledu na jejich pohlaví.[12][13]

Veřejné mínění

Podle průzkumu Eurobarometru zveřejněného v prosinci 2006 podporuje 12 % Lotyšů stejnopohlavní manželství a 8 % osvojování stejnopohlavními páry, čímž se pohybuje hluboce pod průměrem Evropské unie (44 % a 32 %).[14]

Adopce a plánování rodiny

Lotyšské zákony umožňují každé osobě starší 25 let stát se osvojitelem dítěte. Nicméně nesezdané páry si nemohou společně osvojit dítě.[15] To znamená, že pouze jeden z partnerů si může adoptovat dítě. Nicméně lesbické páry mají rovný přístup k umělému oplodnění.[zdroj?]

Vojenská služba

Homosexuálům není zakázáno sloužit v armádě.[zdroj?]

Ochrana proti diskriminaci

V září 2006 lotyšský parlament Saiema schválil novelu Zákoníku práce zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace na pracovišti. Saeima toto ustanovení zprvu vynechala, ale prezidentka Vaira Vīķe-Freiberga jej odmítla podepsat, dokud tam takové ustanovení nebude.[16]

Životní podmínky

Europride v Rize v roce 2015

Pouze v hlavním městě Rize je malá gay scéna. Ve zbytku Lotyšsku žádná gay scéna není, především z důvodu nízké hustoty zalidnění. Ve vyšší společenské třídě se však pohybuje značná část otevřeně homosexuálních lidí, například lotyšsko-americký novinář Kārlis Streips, ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs a bývalá zástupkyně rektora Právnické fakulty v Rize Linda Freimane.

Většina místních lidí má ve vztahu k homosexualitě stále předsudky, což lze v jistém kontextu chápat jako jakýsi pozůstatek ze sovětské éry. Někteří si stále myslí, že homosexualita je tímtéž co pedofilie.[17][18] Situace se v celonárodním měřítku spíše zhoršuje v důsledku působení několika náboženských skupin,[19][20] ale i politiků.[6]

Lesby a gayové jsou často napadáni na ulicích a jiných veřejných prostranstvích. Kromě oplácení násilí nemají stále dostatek jiných možností, jak se proti útokům bránit.[21]

V r. 2002 byl Māris Sants, otevřeně homosexuální ministr, laicizován a ekomunikován z Lotyšské evangelickoluteránské církve.[22][23] Arcibiskup Janis Vanags na otázku "Proč byl Māris Sants vypovězen z církve?"[24] odpověděl: Sants nebyl vypovězen z důvodu své homosexuální orientaci, nýbrž protože kázal na podporu, místo pro zdržení se, hříšnému homosexuálního způsobu života.

Souhrnný přehled

Legální stejnopohlavní styk Yes (1992)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání Yes (2006)
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám No
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) No
Stejnopohlavní manželství No (Ústavní zákaz od r. 2006)
Jiná forma stejnopohlavního soužití No
Adopce dítěte partnera No
Společná adopce stejnopohlavními páry No
Gayové a lesby mohou otevřeně sloužit v armádě Yes
Možnost změny pohlaví Yes
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy Yes
Náhradní mateřství pro gay páry Yes
MSM smějí darovat krev Yes [25]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Latvia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ TAPINSH, Aleks. Homophobic Attitudes Remain Entrenched [online]. 4 June 2007 [cit. 2008-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-10. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. ↑ Gay rights in eastern Europe just took a big step forward, The Washington Post, 6 November 2014, accessed 9 November 2014
  3. ↑ ILGA-Europe, country page for Latvia Archivováno 22. 4. 2007 na Wayback Machine. (accessed 13 May 2007).
  4. ↑ National Laws - Legislation of INTERPOL member states on sexual offences against children - Latvia - Lettonie - Letonia. www.interpol.int [online]. [cit. 2014-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-09-27. 
  5. ↑ http://www.lv.lv/index.php?menu=doc&id=201514
  6. ↑ a b Laura Sheeter, "Latvia defies EU over gay rights", BBC News website, 16 June 2006.
  7. ↑ http://www.saeima.lv/LapasEnglish/Constitution_Visa.htm
  8. ↑ www.saeima.lv [online]. [cit. 2014-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-09. 
  9. ↑ http://www.diena.lv/latvija/zinas/spolitis-iesniedzis-likumprojektu-par-partnerattiecibu-legalizaciju-14085880
  10. ↑ Komisija izbrāķē partnerattiecību legalizēšanu; Spolītis sola turpināt diskusijas
  11. ↑ Debates: Par un pret partnerattiecību reģistrāciju Latvijā
  12. ↑ Portālā «Mana balss» vāc parakstus par Kopdzīves likuma pieņemšanu Latvijā. www.tvnet.lv. tvnet.lv, 23 March 2015. Dostupné online [cit. 27 June 2015]. (Latvian) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  13. ↑ RAUHVARGERE, Līva. Kopdzīves likuma projektu rosina papildināt ar kopdzīves fakta reģistrācijas regulējumu. www.lsm.lv. lsm.lv, 15 May 2015. Dostupné online [cit. 27 June 2015]. (Latvian) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  14. ↑ EUROBAROMETER 66 FIRST RESULTS [online]. European Commission, December 2006 [cit. 2014-08-06]. S. 80. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  15. ↑ http://www.likumi.lv/doc.php?id=225418
  16. ↑ The text of these amendments is available online from the official website of the Saeima Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine. and the portal POLITIKA.LV.
  17. ↑ nopride.lv, "The Homosexual Movement And Pedophilia" Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine. (accessed 13 May 2007).
  18. ↑ Gunta Briede, fragments of an interview with psychologist and LGBT rights activist Jolanta Cihanoviča (lotyšsky), DELFI.lv, 2 September 2005 (accessed 13 May 2007).
  19. ↑ High Profile Meeting [online]. New Generation Church, 10 March 2007 [cit. 2008-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-14. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  20. ↑ Tony Grew, Cardinal: homosexuality a form of prostitution Archivováno 26. 9. 2011 na Wayback Machine., Pink News, 9 May 2007 (accessed 6 June 2007)
  21. ↑ ILGA-Europe, Euro-Letter 41 Archivováno 27. 2. 2012 na Wayback Machine., May 1996.
  22. ↑ GayRussia.ru, "Latvian Priest strongly supports the Riga Gay Pride" Archivováno 23. 6. 2008 na Wayback Machine., interview with M. Sants, 17 July 2006 (accessed 13 May 2007).
  23. ↑ Barbara Oertel, "Der lange Marsch zum Coming-out" (německy), interview with M. Sants, Die Tageszeitung, 23 July 2005 (accessed 13 May 2007).
  24. ↑ VANAGS, Jānis. Kādēļ atstādināja Māri Santu [online]. Evangelical Lutheran Church of Latvia, 4 June 2002 [cit. 2009-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-10-09. (Latvian) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  25. ↑ Archivovaná kopie. www.vadc.gov.lv [online]. [cit. 2014-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 

Literatura

  • WAITT, Gordon. Sexual Citizenship in Latvia: Geographies of the Latvian Closet. Social & Cultural Geography. 2005, s. 161–81. Dostupné online [cit. 13 March 2008]. DOI 10.1080/14649360500074618. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

  • Gay.lv, Latvian LGBT portal.
  • ILGA-Europe, country page for Latvia.
  • ILGA-Europe, "Sexual Orientation Discrimination in Lithuania, Latvia and Estonia", Vilnius, 2002.
  • M. Sants, "War in Latvia" Archivováno 1. 10. 2008 na Wayback Machine., a presentation to the Lutherans Concerned/North America meeting "Together in Toronto", July 2006.
LGBT práva v evropských zemích
Země mapa Evropy
Území se sporným postavením
Abcházie • Jižní Osetie • Kosovo • Podněstří
Teritoria, kolonie
a zámořská území