Oldřich Hujer

Oldřich Hujer
Oldřich Hujer
Oldřich Hujer
Narození25. listopadu 1880
Paceřice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. června 1942 (ve věku 61 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povolánívysokoškolský učitel, jazykovědec, děkan, filolog a učitel
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
TémataIndoevropeistika a slavistika
PříbuzníZdeněk Hujer (sourozenec)
VlivyMladogramatická škola
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Hujer (25. listopadu 1880 Paceřice4. června 1942 Praha[1]) byl český lingvista a indoevropeista, profesor Univerzity Karlovy.

Život

Oldřich Hujer se narodil 25. listopadu 1880 v budově školy v Paceřicích učiteli Janu Hujerovi a Josefě, roz. Kovářové. Oldřich měl mladšího bratra Zdeňka (*1883), pozdějšího učitele a ředitele Masarykova českého státního reálného gymnázia v Plzni. Rodina se v roce 1888 přestěhovala do školy v Letařovicích.[2]

Po maturitě na gymnáziu v Příbrami (1899) vystudoval jazykovědu na Filosofické fakultě UK, kde mezi jeho učiteli byl Jan Gebauer nebo Josef Zubatý, a roku 1905 promoval prací ze srovnávacího jazykozpytu indoevropského a slovanského. V letech 1909–1910 byl na studijním pobytu v Německu (Lipsko, Berlín), habilitoval se spisem o slovanské deklinaci, roku 1911 byl jmenován docentem a roku 1919 profesorem srovnávacího jazykozpytu indoevropských jazyků. Přednášel také na univerzitě v Brně, byl členem české, polské a bulharské akademie a Philological Society v Londýně. Redigoval „Příruční slovník jazyka českého“ a řadu filologických časopisů (Listy filologické, Slavia, Naše řeč aj.) a přispíval do OttovaMasarykova slovníku.[3] Je pohřben do Slavína, společné hrobky osobností v Praze na Vyšehradě.

Dílo

Věnoval se především srovnávací jazykovědě indoevropských jazyků se zvláštním zřetelem k jazykům slovanským, dále dějinám češtiny a baltským jazykům. Vycházel z mladogramatické školy, její metody však různě prohloubil. Nejdůležitější spisy:

  • Slovanská deklinace jmenná. Praha: Rozpravy ČAV, 1910.
  • Úvod do dějin jazyka českého. Praha 1914, 1924 a 1946.

Odkazy

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Hujer. Sv. 28, str. 606
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hujer Oldřich. Sv. 4, str. 1273
  • Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských. Praha: SPN 1972. Heslo Oldřich Hujer, str. 175n.
  • PETRÁČKOVÁ, Věra. K výročí Oldřicha Hujera (1880—1980). Naše řeč. 1981, roč. 64, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203. 

Reference

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z4, s. 289
  2. Radostná studánka. 1940-1941, 2. ročník, článek Škola pod lipami, s. 33-36.
  3. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských. Praha: SPN 1972, str. 175n.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Hujer na Wikimedia Commons
  • Autor Oldřich Hujer ve Wikizdrojích
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oldřich Hujer
  • Digitalizovaná díla Oldřicha Hujera v Národní digitální knihovně.
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech