Operace Vojevůdce Rumjancev

Operace Vojevůdce Rumjancev
konflikt: Východní fronta
Mapa sovětského útoku
Trvání	3. – 28. srpna, 1943
Místo	poblíž Charkova, Ukrajina, SSSR
Výsledek	Sovětské vítězství
Strany
Velkoněmecká říše Sovětský svaz
Velitelé
Erich von Manstein Georgij Žukov
Síla
200 000 vojáků; 237 tanků a útočných děl na počátku 1 144 000 vojáků 2 418 tanků 13 633 děl a raketometů
Ztráty
minimálně 10 000 padlých nebo pohřešovaných, 20 000 raněných[1] 240 zničených nebo zajatých tanků neznámo děl 71 611 padlých 183 955 raněných nebo nemocných 1 864 tanků 423 děl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Operace Vojevůdce Rumjancev (též Bělgorodsko-charkovská operace) byla vojenská ofenzíva Rudé armády, jejíž závěrečná fáze se nazývá Čtvrtá bitva o Charkov. Byla pojmenována po ruském vojevůdci z 18. století Pjotru Rumjancevovi.

Ještě při probíhající Kurské bitvě zaútočila Rudá armáda 12. července 1943 na severu kurského výběžku na německá vojska a postupovala na Orel a Brjansk. Tato vojenská ofenzíva byla nazvána Operace Kutuzov. Na jihu kurského oblouku byla situace odlišná. Sovětská vojska sice zatlačila Němce od Prochorovky zpět, ale vzhledem k tomu, že zde měla prořídlé stavy zejména tankových vojsk, dále nepostupovala. Sovětům se však vojska v tomto úseku podařilo obnovit a doplnit již během měsíce července, a tak 3. srpna 1943 došlo k zahájení „Operace Vojevůdce Rumjancev“.

Během prvního srpnového týdne probíhaly těžké boje, 5. srpna byl osvobozen Bělgorod, avšak Rudé armádě se nepodařilo prolomit nepřátelskou obranu takovým způsobem, aby došlo k zhroucení fronty. Německá tanková vojska se snažila manévrovým bojem zastavit sovětské tanky, ale sovětští tankoví velitelé se již od Němců naučili manévrovat s podobnou dovedností. Sovětům se podařilo uskutečnit vlom do německé obrany až 9. srpna. Sovětská útočná vojska byla rozdělena na dva směry – Voroněžský front se věnoval západnímu německému uskupení, Stepní front postupoval na Charkov. Němci se ve dnech 11. a 12. srpna snažili Rudou armádu postupující na Charkov zastavit, podnikali protiútoky, ale Sověti vrhli do útoku zálohy. Boje v prostoru Bogoduchova se protáhly až do 17. srpna. Další těžké boje se rozhořely u Achtyrky. 17. srpna byl zastaven postup Sovětů na Charkov, kteří stáli již před branami města. Rudá armáda však začala Charkov obkličovat a 22. srpna byl vydán rozkaz město opustit. V noci na 23. srpna byl zahájen ústup německých vojsk spojený s taktikou spálené země. Rudá armáda Charkov osvobodila 23. srpna, čímž tato vojenská operace skončila.

Po této bitvě ztratilo nacistické Německo v Charkově velmi důležitý opěrný a komunikační bod a situace jeho vojsk na levobřežní Ukrajině se stala problematickou. Navíc prakticky již od 24. srpna začaly další útoky Rudé armády nejprve v oblasti řeky Mius, postupně i na dalších úsecích fronty. Začal tzv. „běh k Dněpru“ při kterém se německá vojska stahovala na západ do dalších obranných linií, ale vzhledem k pronásledování sovětskými vojsky se nedokázala nikde zachytit. Nakonec se Němci byli nuceni stáhnout až za řeku Dněpr na obrannou linii Panther-Wotan.

Odkazy

Reference

Literatura

• Události, historie 2. světové války, PhDr. Jiří Fidler, Ph.D, Řitka video (20. 3. 2013)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bělgorodsko-charkovská operace na Wikimedia Commons
• Operace Rumjancev a německé protiútoky u Achtyrky a Bogoduchova srpen 43 Archivováno 12. 7. 2020 na Wayback Machine.