Politický systém Turecka
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Turecká republika (oficiálním názvem Türkiye Cumhuriyeti) se ve své Ústavě definuje jako demokratická, sekulární republika a jako právní a sociální stát s důrazem na lidská práva a vlastenectví dle odkazu Atatürka, nesmrtelného vůdce a nepřemožitelného hrdiny. V souladu s cíli turecké revoluce se oficiální politika snaží o modernizaci společnosti, při které slouží západo-evropské státy jako vzory, jde o tzv. westernizaci.[1]
Hlavou vlády v parlamentním systému více politických stran je ministerský předseda (premiér). Hlavou státu je prezident, jehož role je však spíše reprezentativní. Přijímání legislativy zabezpečuje Velké národní shromáždění. Volební klauzule 10% limituje současný stav v tomto shromáždění především na dvě velké politické strany AKP a CHP. Vedle těchto tradičních stran má na tureckou politiku významný vliv armáda. Ta si osobuje právo zasáhnout při domnění, že je ohrožen sekulární ráz republiky. Tak se již stalo v letech 1960, 1971, 1980, 1997. Vojenští generálové se pravidelně ocitají v televizních debatách a angažují se v turecké politice. Naposledy armáda vyvěsila na svých webových stránkách memorandum, ve kterém upozornila vládu, že je připravena zasáhnout, pokud budou ohroženy hodnoty republiky. Tím rozpoutala politickou krizi, jež vyvrcholila předčasnými volbami v roce 2007. To z armády dělá důležitý prvek politického dění, který navíc požívá ohromné podpory veřejnosti.[2] Tato situace zákonitě vyvolává konfrontaci s podmínkami Evropská unie v přístupových rozhovorech, které požadují moc armády oslabit.
Odkazy
Reference
- ↑ KUČERA, Petr. Hledání evropských kořenů turecké identity: Západ a Východ v kemalistickém modernizačním projektu. In: ŠARADÍN, Pavel; TUNKROVÁ, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UPOL, 2008. ISBN 978-80-244-1875-9. Kapitola 1, s. 8.
- ↑ POLAT, Rabia. Od sekuritizace k desekuritizaci? Jak ovlivňuje politickou kulkturu v Turecku proces začleňování do Evropské unie. In: ŠARADÍN, Pavel; TUNKROVÁ, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UPOL, 2008. ISBN 978-80-244-1875-9. S. 113.
Související články
- Turecké ústavní referendum (2017)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Politický systém Turecka na Wikimedia Commons - Ústava Turecké republiky. Dostupná v angličtině na webu Ústavního soudu Turecké republiky (anglicky)
- Businessinfo.cz - Turecko: Vnitropolitická charakteristika (česky)
- CPSSU.org - Stav demokracie v Turecku (česky)
- Webové stránky Velkého národního shromáždění Turecka (anglicky)
| Politický systém Evropy | ||
|---|---|---|
| Země |
|  |
| Teritoria, kolonie a zámořská území |
| |
| Území se sporným postavením | ||
