Profáze

Dva základní procesy profáze: kondenzace chromozomů a tvorba dělicího vřeténka

Profáze je počáteční stadium mitózy, v němž dochází ke kondenzaci chromatinu, takže se chromozomy stávají pozorovatelnými světelným mikroskopem. Každý chromozom se nyní skládá ze dvou identických molekul DNA (chromatid) spojených v místě centromery. Současně s kondenzací chromozomů zaniká jadérko – místo, kde během interfáze dochází k mohutné transkripci ribozomální RNA; během kondenzace tato transkripce ustává. Za kondenzaci DNA zodpovídá protein kondenzin, který se po aktivaci (fosforylací) váže na DNA a sbaluje ji do nadšroubovice.[1] V pozdní profázi se na každé chromatidě v oblasti centromery vytváří kinetochor, proteinová struktura, která hraje zásadní roli při pohybu chromozomů během následujících fází.

Druhým důležitým procesem, který v profázi probíhá, je vznik dělicího vřeténka. Během S fáze došlo spolu s replikací DNA také ke zdvojení centrozomů[2], organel lokalizovaných během interfáze poblíž buněčného jádra. Koncem G2 fáze a začátkem profáze se jednotlivé centrozomy začínají od sebe oddalovat, až dospějí k opačným koncům buňky, a určí tak rovinu, v níž bude dělení probíhat. Toto nasměrování buněčného dělení má zásadní význam u mnohobuněčných organismů, např. během vývoje orgánů.[2] Na každém centrozomu dochází k polymeraci tubulinu, což má za následek růst mikrotubulů dělicího vřeténka, struktury, která posléze umožní rozchod chromatid k pólům buňky. Z centrozomu vybíhají tři typy mikrotubulů, které se liší orientací:

  • kinetochorové mikrotubuly směřují do středu buňky a připojují se ke chromozomům, resp. jejich kinetochorům;
  • polární mikrotubuly směřují rovněž do středu, namísto chromozomů se připojují k polárním mikrotubulům vybíhajícím z opačného pólu vřeténka;
  • astrální mikrotubuly směřují od středu buňky směrem k plasmatické membráně.

Tím, že jsou kinetochory sesterských chromatid připojeny k mikrotubulům opačné poloviny dělicího vřeténka, je zajištěn správný rozchod k opačným pólům buňky[2], aby každá z dceřiných buněk obdržela stejný počet chromozomů.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prophase na anglické Wikipedii.

  1. Lodish, H., Berk, A., Matsudaira, P., Kaiser, C. A., Krieger, M., Scott, M. P., Zipursky, S. L., Darnell, J.: Molecular Cell Biology, 5th edition. W. H. Freeman & Co. New York, 2004, ISBN 0-7167-4366-3
  2. a b c Purves, W. K., Sadava, D., Orians, G. H., Heller, H. C.: Life / The Science of Biology, 7thedition. W. H. Freeman, Gordonsville, USA, 2004. ISBN 0-7167-9856-5

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Buněčný cyklus
Interfáze
G1 fáze • S fáze • G2 fáze • kontrolní body buněčného cyklu
M fáze
profáze • prometafázemetafázeanafázetelofázecytokineze
Regulátory
cykliny
DEAB • C • F • G • H • I • J • K • L • O • T • Y
cyklin-dependentní kinázy
CDK1 • CDK2 • CDK3 • CDK4 • CDK5 • CDK6 • CDK7 • CDK8 • CDK9 • CDK10 • CDK aktivující kináza
další proteiny
Cdc25 • Cdc42E2FWee1APC • Cdc20 • sekurin • separáza • MPF2 • p53p21Mdm2