Rome Masters
Rome Masters | |
---|---|
Internazionali BNL d'Italia | |
Centrální dvorec (Campo Centrale) pro 10,5 tisíce diváků z roku 2010[1] | |
Stadion Nicoly Pietrangeliho (Stadio Nicola Pietrangeli) pro 3 720 diváků | |
Založeno | 1930 |
Odehráno | Internazionali BNL d'Italia 2023 |
Místo | Řím, Itálie Itálie |
Dějiště | Foro Italico |
Souřadnice | 41°55′45″ s. š., 12°27′21″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 96 dvouhra (48 kvalifikace) / 32 čtyřhra |
Období | květen |
ATP Tour | |
1970–1989 | Championship Series (Grand Prix) |
1990–1992 | Championship Series Single Week |
1993–1999 | Super 9 |
2000–2008 | Masters Series |
2009– | ATP Tour Masters 1000 |
Dotace | 8 637 966 EUR |
WTA Tour | |
1990–2008 | WTA Tier I |
2009–2020 | WTA Premier 5 |
2021– | WTA 1000 |
Dotace | 3 572 618 EUR |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rome Masters, oficiálně Internazionali BNL d'Italia, je profesionální tenisový turnaj mužského okruhu ATP Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v italském hlavním městě Římě. Založen byl v roce 1930. Dějištěm jsou otevřené antukové dvorce areálu Foro Italico.
Turnaj s tradičním názvem Italian Open představuje Mezinárodní mistrovství Itálie v tenise. Od sezóny 2009 se mužská část řadí do devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská polovina od roku 2021 probíhá v kategorii WTA 1000. V květnovém termínu je římská událost generálkou na pařížský antukový grandslam French Open.
Historie
Rome Masters byl založen roku 1930 v Miláně z iniciativy hraběte Alberta Bonacossy,[2] kde probíhal do sezóny 1934 na antukových dvorcích Tennis Clubu Milano. Úvodní ročník vyhráli Američan Bill Tilden a Španělka Lilí de Álvarezová. Následně se v roce 1935 přestěhoval do římského areálu Foro Italico. S počátkem druhé světové války roku 1939 byla událost přerušena a obnovena až v sezóně 1950. Ročník 1961 proběhl ve Sporting Clubu severoitalského Turína.
Profesionálům se s příchodem open éry otevřel roku 1969. Mezi lety 1970–1989 patřil na okruhu Grand Prix do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Se vznikem ATP Tour v roce 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii ATP Championship Series Single Week, která následně několikrát změnila název až k ATP Tour Masters 1000.
V roce 1979 se ženský turnaj konal dva týdny před mužským. V období 1980–1984 se ženským dějištěm stala Perugia a roku 1985 Taranto. V sezóně 1986 ženská část neproběhla, ačkoli se během července odehrál turnaj v Perugii patřící do Virginia Slims World Championships Series, který ovšem nebyl uznán za oficiální ročník Rome Masters. V roce 1987 se pak ženy vrátily zpět na dvorce římského Fora Italico.[3]
Výrazné změny nastaly v roce 2023, po vzoru Indian Wells Masters a Miami Masters ze stejné kategorie. Turnaj byl prodloužen z jednoho na dva týdny, s dvoudenní kvalifikací a navazující dvanáctidenní hlavní soutěží, stejně jako Madrid Open a mužský Shanghai Masters.[4] Startovní pole bylo rozšířeno z 56 na 96 singlistů a ženská čtyřhra dorovnala 32 páry soutěž mužského deblu.[5]
Nejvyšší počet deseti mužských singlových titulů získal Španěl Rafael Nadal a mezi ženami pětkrát triumfovala Američanka Chris Evertová.
Přehled finále
Mužská dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1930 | Bill Tilden | Umberto de Morpurgo | 6–1, 6–1, 6–2 |
1931 | George Patrick Hughes | Henri Cochet | 6–4, 6–3, 6–2 |
1932 | André Merlin | George Patrick Hughes | 6–1, 5–7, 6–0, 8–6 |
1933 | Emanuele Sartorio | André Martin-Legeay | 6–3, 6–1, 6–3 |
1934 | Giovanni Palmieri | Giorgio de Stefani | 6–3, 6–0, 7–5 |
1935 | Wilmer Hines | Giovanni Palmieri | 6–3, 10–8, 9–7 |
1936 | turnaj se nekonal | ||
1949 | |||
1950 | Jaroslav Drobný | William Talbert | 6–4, 6–3, 7–9, 6–2 |
1951 | Jaroslav Drobný (2) | Giovanni Cucelli | 6–1, 10–8, 6–0 |
1952 | Frank Sedgman | Jaroslav Drobný | 7–5, 6–3, 1–6, 6–4 |
1953 | Jaroslav Drobný (3) | Lew Hoad | 6–2, 6–1, 6–2 |
1954 | Budge Patty | Enrique Morea | 11–9, 6–4, 6–4 |
1955 | Fausto Gardini | Giuseppe Merlo | 1–6, 6–1, 3–6, 6–6skreč |
1956 | Lew Hoad | Sven Davidson | 7–5, 6–2, 6–0 |
1957 | Nicola Pietrangeli | Giuseppe Merlo | 8–6, 6–2, 6–4 |
1958 | Mervyn Rose | Nicola Pietrangeli | 5–7, 8–6, 6–4, 1–6, 6–2 |
1959 | Luis Ayala | Neale Fraser | 6–3, 3–6, 6–3, 6–3 |
1960 | Barry MacKay | Luis Ayala | 7–5, 7–5, 0–6, 0–6, 6–1 |
1961 | Nicola Pietrangeli (2) | Rod Laver | 6–8, 6–1, 6–1, 6–2 |
1962 | Rod Laver | Roy Emerson | 6–2, 1–6, 3–6, 6–3, 6–1 |
1963 | Marty Mulligan | Boro Jovanović | 6–2, 4–6, 6–3, 8–6 |
1964 | Jan-Erik Lundquist | Fred Stolle | 1–6, 7–5, 6–3, 6–1 |
1965 | Marty Mulligan (2) | Manuel Santana | 1–6, 6–4, 6–3, 6–1 |
1966 | Tony Roche | Nicola Pietrangeli | 11–9, 6–1, 6–3 |
1967 | Marty Mulligan (3) | Tony Roche | 6–3, 0–6, 6–4, 6–1 |
1968 | Tom Okker | Bob Hewitt | 10–8, 6–8, 6–1, 1–6, 6–0 |
1969 | John Newcombe | Tony Roche | 6–3, 4–6, 6–2, 5–7, 6–3 |
1970 | Ilie Năstase | Jan Kodeš | 6–3, 1–6, 6–3, 8–6 |
1971 | Rod Laver (2) | Jan Kodeš | 7–5, 6–3, 6–3 |
1972 | Manuel Orantes | Jan Kodeš | 4–6, 6–1, 7–5, 6–2 |
1973 | Ilie Năstase (2) | Manuel Orantes | 6–1, 6–1, 6–1 |
1974 | Björn Borg | Ilie Năstase | 6–3, 6–4, 6–2 |
1975 | Raúl Ramírez | Manuel Orantes | 7–6, 7–5, 7–5 |
1976 | Adriano Panatta | Guillermo Vilas | 2–6, 7–6, 6–2, 7–6 |
1977 | Vitas Gerulaitis | Antonio Zugarelli | 6–2, 7–6, 3–6, 7–6 |
1978 | Björn Borg (2) | Adriano Panatta | 1–6, 6–3, 6–1, 4–6, 6–3 |
1979 | Vitas Gerulaitis (2) | Guillermo Vilas | 6–7, 7–6, 6–7, 6–4, 6–2 |
1980 | Guillermo Vilas | Yannick Noah | 6–0, 6–4, 6–4 |
1981 | José Luis Clerc | Víctor Pecci | 6–3, 6–4, 6–0 |
1982 | Andrés Gómez | Eliot Teltscher | 6–2, 6–3, 6–2 |
1983 | Jimmy Arias | José Higueras | 6–2, 6–7, 6–1, 6–4 |
1984 | Andrés Gómez (2) | Aaron Krickstein | 2–6, 6–1, 6–2, 6–2 |
1985 | Yannick Noah | Miloslav Mečíř | 6–3, 3–6, 6–2, 7–6 |
1986 | Ivan Lendl | Emilio Sánchez | 7–5, 4–6, 6–1, 6–1 |
1987 | Mats Wilander | Martín Jaite | 6–3, 6–4, 6–4 |
1988 | Ivan Lendl (2) | Guillermo Pérez Roldán | 2–6, 6–4, 6–2, 4–6, 6–4 |
1989 | Alberto Mancini | Andre Agassi | 6–3, 4–6, 2–6, 7–6, 6–1 |
1990 | Thomas Muster | Andrej Česnokov | 6–1, 6–3, 6–1 |
1991 | Emilio Sánchez | Alberto Mancini | 6–3, 6–1, 3–0skreč |
1992 | Jim Courier | Carlos Costa | 7–6, 6–0, 6–4 |
1993 | Jim Courier (2) | Goran Ivanišević | 6–1, 6–2, 6–2 |
1994 | Pete Sampras | Boris Becker | 6–1, 6–2, 6–2 |
1995 | Thomas Muster (2) | Sergi Bruguera | 3–6, 7–6(7–5), 6–2, 6–3 |
1996 | Thomas Muster (3) | Richard Krajicek | 6–2, 6–4, 3–6, 6–3 |
1997 | Àlex Corretja | Marcelo Ríos | 7–5, 7–5, 6–3 |
1998 | Marcelo Ríos | Albert Costa | bez boje |
1999 | Gustavo Kuerten | Patrick Rafter | 6–4, 7–5, 7–6(8–6) |
2000 | Magnus Norman | Gustavo Kuerten | 6–3, 4–6, 6–4, 6–4 |
2001 | Juan Carlos Ferrero | Gustavo Kuerten | 3–6, 6–1, 2–6, 6–4, 6–2 |
2002 | Andre Agassi | Tommy Haas | 6–3, 6–3, 6–0 |
2003 | Félix Mantilla | Roger Federer | 7–5, 6–2, 7–6(10–8) |
2004 | Carlos Moyà | David Nalbandian | 6–3, 6–3, 6–1 |
2005 | Rafael Nadal | Guillermo Coria | 6–4, 3–6, 6–3, 4–6, 7–6(8–6) |
2006 | Rafael Nadal (2) | Roger Federer | 6–7(0–7), 7–6(7–5), 6–4, 2–6, 7–6(7–5) |
2007 | Rafael Nadal (3) | Fernando González | 6–2, 6–2 |
2008 | Novak Djoković | Stanislas Wawrinka | 4–6, 6–3, 6–3 |
2009 | Rafael Nadal (4) | Novak Djoković | 7–6(7–2), 6–2 |
2010 | Rafael Nadal (5) | David Ferrer | 7–5, 6–2 |
2011 | Novak Djoković (2) | Rafael Nadal | 6–4, 6–4 |
2012 | Rafael Nadal (6) | Novak Djoković | 7–5, 6–3 |
2013 | Rafael Nadal (7) | Roger Federer | 6–1, 6–3 |
2014 | Novak Djoković (3) | Rafael Nadal | 4–6, 6–3, 6–3 |
2015 | Novak Djoković (4) | Roger Federer | 6–4, 6–3 |
2016 | Andy Murray | Novak Djoković | 6–3, 6–3 |
2017 | Alexander Zverev | Novak Djoković | 6–4, 6–3 |
2018 | Rafael Nadal (8) | Alexander Zverev | 6–1, 1–6, 6–3 |
2019 | Rafael Nadal (9) | Novak Djoković | 6–0, 4–6, 6–1 |
2020 | Novak Djoković (5) | Diego Schwartzman | 7–5, 6–3 |
2021 | Rafael Nadal (10) | Novak Djoković | 7–5, 1–6, 6–3 |
2022 | Novak Djoković (6) | Stefanos Tsitsipas | 6–0, 7–6(7–5) |
2023 | Daniil Medveděv | Holger Rune | 7–5, 7–5 |
Ženská dvouhra
Mužská čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1930 | Wilbur Coen Bill Tilden | Umberto de Morpurgo Placido Gaslini | 6–0, 6–3, 6–3 |
1931 | Alberto Del Bono Pat Hughes | Henri Cochet André Merlin | 3–6, 8–6, 4–6, 6–4, 6–3 |
1932 | Giorgio de Stefani Pat Hughes (2) | J. Bonte André Merlin | 6–2, 6–2, 6–4 |
1933 | Jean Lesueur André Martin-Legeay | Giovanni Palmieri Emanuele Sertorio | 6–2, 6–4, 6–2 |
1934 | Giovanni Palmieri George Lyttleton-Rogers | Pat Hughes Giorgio de Stefani | 3–6, 6–4, 9–7, 0–6, 6–2 |
1935 | Jack Crawford Vivian McGrath | Jean Borotra Jacques Brugnon | 4–6, 4–6, 6–4, 6–2, 6–2 |
1936 | turnaj se nekonal | ||
1949 | |||
1950 | Bill Talbert Tony Trabert | Budge Patty Bill Sidwell | 6–3, 6–1, 4–6skreč |
1951 | Jaroslav Drobný Frank Sedgman | Giovanni Cucelli Marcello Del Bello | 6–2, 7–9, 6–1, 6–3 |
1952 | Jaroslav Drobný (2) Frank Sedgman (2) | Giovanni Cucelli Marcello Del Bello | 3–6, 7–5, 3–6, 6–3, 6–2 |
1953 | Lew Hoad Ken Rosewall | Jaroslav Drobný Budge Patty | 6–2, 6–4, 6–2 |
1954 | Jaroslav Drobný (3) Enrique Morea | Tony Trabert Vic Seixas | 6–4, 0–6, 3–6, 6–3, 6–4 |
1955 | Art Larsen Enrique Morea (2) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 6–1, 6–4, 4–6, 7–5 |
1956 | Jaroslav Drobný (4) Lew Hoad (2) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 11–9, 6–2, 6–3 |
1957 | Neale Fraser Lew Hoad (3) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 6–1, 6–8, 6–0, 6–2 |
1958 | Antal Jancsó Kurt Nielsen | Luis Ayala Don Candy | 8–10, 6–3, 6–2, 1–6, 9–7 |
1959 | Roy Emerson Neale Fraser (2) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 8–6, 6–4, 6–4 |
1960 | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | Roy Emerson Neale Fraser | 3–6, 7–5, 2–6, 11–11skreč |
1961 | Roy Emerson (2) Neale Fraser (3) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 6–2, 6–4, 11–9 |
1962 | Roy Emerson (3) Neale Fraser (4) | Ken Fletcher John Newcombe | 6–2, 6–4, 11–9 |
1963 | Bob Hewitt Neale Fraser (5) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 6–3, 6–3, 6–1 |
1964 | Bob Hewitt (2) Neale Fraser (6) | Tony Roche John Newcombe | 7–5, 6–3, 3–6, 7–5 |
1965 | Tony Roche John Newcombe | Ronald Barnes Thomaz Koch | 1–6, 6–4, 2–6, 12–10skreč |
1966 | Roy Emerson (4) Fred Stolle | Nicola Pietrangeli Cliff Drysdale | 6–4, 12–10, 6–3 |
1967 | Bob Hewitt (3) Frew McMillan | Bill Bowrey Owen Davidson | 6–3, 2–6, 6–3, 9–7 |
1968 | Tom Okker Marty Riessen | Nicholas Kalogeropoulos Allan Stone | 6–3, 6–4, 6–2 |
1969 | Tom Okker Marty Riessen vs. John Newcombe Tony Roche | 4–6, 6–1, suspenzace (bez vítěze) | |
1970 | Ilie Năstase Ion Țiriac | William Bowrey Owen Davidson | 0–6, 10–8, 6–3, 6–8, 6–1 |
1971 | John Newcombe (2) Tony Roche (2) | Andrés Gimeno Roger Taylor | 6–4, 6–4 |
1972 | Ilie Năstase (2) Ion Țiriac (2) | Lew Hoad Frew McMillan | 3–6, 3–6, 6–4, 6–3, 5–3skreč |
1973 | John Newcombe (3) Tom Okker (2) | Ross Case Geoff Masters | 6–2, 6–3, 6–4 |
1974 | Brian Gottfried Raúl Ramírez | Juan Gisbert Ilie Năstase | 6–3, 6–2, 6–3 |
1975 | Brian Gottfried (2) Raúl Ramírez (2) | Jimmy Connors Ilie Năstase | 6–4, 7–6, 2–6, 6–1 |
1976 | Brian Gottfried (3) Raúl Ramírez (3) | Geoff Masters John Newcombe | 7–6, 5–7, 6–3, 3–6, 6–3[p. 1] |
1977 | Brian Gottfried (4) Raúl Ramírez (4) | Fred McNair Sherwood Stewart | 6–7, 7–6, 7–5 |
1978 | Víctor Pecci Belus Prajoux | Jan Kodeš Tomáš Šmíd | 6–7, 7–6, 6–1 |
1979 | Peter Fleming Tomáš Šmíd | José Luis Clerc Ilie Năstase | 4–6, 6–1, 7–5 |
1980 | Mark Edmondson Kim Warwick | Balázs Taróczy Eliot Teltscher | 7–6, 7–6 |
1981 | Hans Gildemeister Andrés Gómez | Bruce Manson Tomáš Šmíd | 7–5, 6–2 |
1982 | Heinz Günthardt Balázs Taróczy | Wojciech Fibak John Fitzgerald | 6–4, 4–6, 6–3 |
1983 | Francisco González Víctor Pecci (2) | Jan Gunnarsson Mike Leach | 6–4, 6–2 |
1984 | Ken Flach Robert Seguso | John Alexander Mike Leach | 3–6, 6–3, 6–4 |
1985 | Anders Järryd Mats Wilander | Ken Flach Robert Seguso | 4–6, 6–3, 6–2 |
1986 | Guy Forget Yannick Noah | Mark Edmondson Sherwood Stewart | 7–6, 6–2 |
1987 | Guy Forget (2) Yannick Noah (2) | Miloslav Mečíř Tomáš Šmíd | 6–2, 6–7, 6–3 |
1988 | Jorge Lozano Todd Witsken | Anders Järryd Tomáš Šmíd | 6–3, 6–3 |
1989 | Jim Courier Pete Sampras | Danilo Marcelino Mauro Menezes | 6–4, 6–3 |
1990 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Jim Courier Martin Davis | 7–6, 7–5 |
1991 | Omar Camporese Goran Ivanišević | Luke Jensen Laurie Warder | 6–2, 6–3 |
1992 | Jakob Hlasek Marc Rosset | Wayne Ferreira Mark Kratzmann | 6–4, 3–6, 6–1 |
1993 | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | Wayne Ferreira Mark Kratzmann | 6–4, 7–6 |
1994 | Jevgenij Kafelnikov David Rikl | Wayne Ferreira Javier Sánchez | 6–1, 7–5 |
1995 | Cyril Suk Daniel Vacek | Jan Apell Jonas Björkman | 6–3, 6–4 |
1996 | Byron Black Grant Connell | Libor Pimek Byron Talbot | 6–2, 6–3 |
1997 | Mark Knowles Daniel Nestor | Byron Black Alex O'Brien | 6–3, 4–6, 7–5 |
1998 | Maheš Bhúpatí Leander Paes | Ellis Ferreira Rick Leach | 6–4, 4–6, 7–6 |
1999 | Ellis Ferreira Rick Leach | David Adams John-Laffnie de Jager | 6–7, 6–1, 6–2 |
2000 | Martin Damm Dominik Hrbatý | Wayne Ferreira Jevgenij Kafelnikov | 6–4, 4–6, 6–3 |
2001 | Wayne Ferreira Jevgenij Kafelnikov (2) | Daniel Nestor Sandon Stolle | 6–4, 7–6(7–6) |
2002 | Martin Damm (2) Cyril Suk (2) | Wayne Black Kevin Ullyett | 7–5, 7–5 |
2003 | Wayne Arthurs Paul Hanley | Michaël Llodra Fabrice Santoro | 7–5, 7–6(7–5) |
2004 | Maheš Bhúpatí (2) Max Mirnyj | Wayne Arthurs Paul Hanley | 1–6, 6–4, 7–6(7–1) |
2005 | Michaël Llodra Fabrice Santoro | Bob Bryan Mike Bryan | 7–5, 6–4 |
2006 | Mark Knowles (2) Daniel Nestor (2) | Jonatan Erlich Andy Ram | 4–6, 6–4, [10–6] |
2007 | Fabrice Santoro (2) Nenad Zimonjić | Bob Bryan Mike Bryan | 6–4, 6–7(4–7), [10–7] |
2008 | Bob Bryan Mike Bryan | Daniel Nestor Nenad Zimonjić | 3–6, 6–4, [10–8] |
2009 | Daniel Nestor (3) Nenad Zimonjić (2) | Bob Bryan Mike Bryan | 7–6(7–5), 6–3 |
2010 | Bob Bryan (2) Mike Bryan (2) | John Isner Sam Querrey | 6–2, 6–3 |
2011 | John Isner Sam Querrey | Mardy Fish Andy Roddick | bez boje |
2012 | Marcel Granollers Marc López | Łukasz Kubot Janko Tipsarević | 6–3, 6–2 |
2013 | Bob Bryan (3) Mike Bryan (3) | Maheš Bhúpatí Rohan Bopanna | 6–2, 6–3 |
2014 | Daniel Nestor (4) Nenad Zimonjić (3) | Robin Haase Feliciano López | 6–4, 7–6(7–2) |
2015 | Pablo Cuevas David Marrero | Marcel Granollers Marc López | 6–4, 7–5 |
2016 | Bob Bryan (4) Mike Bryan (4) | Vasek Pospisil Jack Sock | 2–6, 6–3, [10–7] |
2017 | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | Ivan Dodig Marcel Granollers | 4–6, 6–4, [10–3] |
2018 | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | Pablo Carreño Busta João Sousa | 3–6, 6–4, [10–4] |
2019 | Juan Sebastián Cabal (2) Robert Farah (2) | Raven Klaasen Michael Venus | 6–1, 6–3 |
2020 | Marcel Granollers (2) Horacio Zeballos | Jérémy Chardy Fabrice Martin | 6–4, 5–7, [10–8] |
2021 | Nikola Mektić Mate Pavić | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–4, 7–6(7–4) |
2022 | Nikola Mektić (2) Mate Pavić (2) | John Isner Diego Schwartzman | 6–2, 6–7(6–8), [12–10] |
2023 | Hugo Nys Jan Zieliński | Robin Haase Botic van de Zandschulp | 7–5, 6–1 |
Ženská čtyřhra
Rekordy
Mužská dvouhra
Nejvíce titulů | Rafael Nadal | 10 |
---|---|---|
Nejvíce finále | Rafael Nadal | 12 |
Novak Djoković | ||
Nejvíce titulů v řadě | Rafael Nadal (2005–2007) | 3 |
Nejvíce finále v řadě | Rafael Nadal (2009–2014) | 6 |
Nejvíce vyhraných zápasů | Rafael Nadal | 69 |
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě | Rafael Nadal | 17 |
Nejvíce odehraných ročníků | Nicola Pietrangeli | 22 |
Nejvyšší % výhraných zápasů (při alespoň 20 odehraných zápasech) | Rod Laver | 93,75 % |
Björn Borg | ||
Nejmladší vítěz | Björn Borg | 17 let, 11 měsíců a 2 dny (1974) |
Nejstarší vítěz | Bill Tilden | 38 let, 2 měsíce a 18 dnů (1930) |
|
|
Ženská dvouhra
Nejvíce titulů | Chris Evertová | 5 |
---|---|---|
Nejvíce finále | Chris Evertová | 7 |
Nejvícekrát poražená finalistka | Lucia Valeriová | 4 |
/ Martina Navrátilová | ||
Nejvíce titulů v řadě | Conchita Martínezová (1993–1996) | 4 |
Nejvíce finále v řadě | Conchita Martínezová (1993–1997) | 5 |
Nejvícekrát poražená finalistka v řadě | Lucia Valeriová (1934, 1935) | 2 |
Lesley Turnerová (1963, 1964) | ||
Martina Navrátilová (1974, 1975) | ||
Virginia Ruziciová (1980, 1981) | ||
Monika Selešová (1991, 1992) | ||
Amélie Mauresmová (2000, 2001) | ||
Simona Halepová (2017, 2018) | ||
Karolína Plíšková (2020, 2021) | ||
Nejvíce vyhraných zápasů | Conchita Martínezová | 44 |
Serena Williamsová | ||
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě | Conchita Martínezová | 24 |
Nejvíce odehraných ročníků | Lea Pericoliová | 20 |
Nejvyšší % výhraných zápasů (při alespoň 20 odehraných zápasech) | Chris Evertová (36–3) | 92,31 % |
Margaret Courtová (24–2) | ||
Neporažená vítězka | Doris Hartová | 7–0 (1951, 1953) |
Althea Gibsonová | 5–0 (1956) | |
Tracy Austinová | 5–0 (1979) | |
Lilí Álvarezová | 4–0 (1930) | |
Helen Jacobsová | 4–0 (1934) | |
Hilde Krahwinkel Sperlingová | 4–0 (1935) |
|
|
Ženská čtyřhra
deblistka | pár | |||
---|---|---|---|---|
Nejvíce titulů | Virginia Wadeová | 4 | Thelma Coyne Longová Mary Hawtonová | 2 |
Paola Suárezová Virginia Ruano Pascualová | ||||
Sie Šu-wej Pcheng Šuaj | ||||
Nejvíce finále | Thelma Coyne Longová | 5 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová | 5 |
Silvana Lazzarinová | ||||
Lea Pericoliová | ||||
Virginia Wadeová | ||||
Virginia Ruziciová | ||||
Martina Hingisová | ||||
Nejvícekrát poražené finalistky | Silvana Lazzarinová | 5 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová | 5 |
Lea Pericoliová | ||||
Nejvíce titulů | Olga Morozovová (1972, 1973, 1974) | 3 | Thelma Coyne Longová Mary Hawtonová (1956, 1957) | 2 |
/ Monika Selešová (1990, 1991, 1992) | Gigi Fernándezová Nataša Zverevová (1994, 1995) | |||
Nejvíce finále v řadě | Silvana Lazzarinová (1962–1965) | 4 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová (1962–1965) | 4 |
Lea Pericoliová (1962–1965) | ||||
Nejvícekrát poražené finalistky v řadě | Silvana Lazzarinová (1962–1965) | 4 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová (1962–1965) | 4 |
Lea Pericoliová (1962–1965) |
|
|
|
Galerie
- Španěl Rafael Nadal
- Srb Novak Djoković
- Švýcar Roger Federer
- Češka Petra Kvitová
- Srbka Jelena Jankovićová
- Srbka Ana Ivanovićová
- Italky Roberta Vinciová a Sara Erraniová
- Němka Sabine Lisická
- Areál Foro Italico
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italian Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ V Římě pokřtili nový tenisový amfiteátr, Foro Italico zkrásnělo. iDNES.cz [online]. 2010-04-28 [cit. 2022-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Athletes – Alberto, Count Bonacossa [online]. Sports Reference [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 740–741. Je zde použita šablona
{{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ ATP Announces Record $37.5 Million Prize Money Increase For 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-17. (anglicky)
- ↑ MASTROLUCA, Alessandro. 12 days of challenges and a super-weekend in between: the Internazionali BNL d'Italia as never seen before. Internazionali BNL d’Italia [online]. 2023-03-23 [cit. 2023-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-10. (anglicky)
- ↑ The Bridgeport Post from Bridgeport, Connecticut · Page 33 [online]. Bridgeport, Connecticut: The Bridgeport Post (In: Newspapers.com), 1976-09-16 [cit. 2018-05-22]. S. 33. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Internazionali BNL d'Italia na Wikimedia Commons
- Rome Masters – oficiální stránky (anglicky), (italsky)
- Rome Masters na ATP Tour (anglicky)
- Rome Masters na WTA Tour (anglicky)
ATP Tour Masters 1000 | |
---|---|
Kalendář 2023 | Indian Wells • Miami • Monte-Carlo • Madrid • Řím • Toronto • Cincinnati • Šanghaj • Paříž |
Seznam vítězů turnajů Masters |
WTA 1000 | |
---|---|
Kalendář 2024 | Dauhá • Dubaj • Indian Wells • Miami • Madrid • Řím • Toronto • Cincinnati • Peking |
Vyřazené | Guadalajara (2022–2023) |
Seznam vítězek | |
Předcházející kategorie: Premier 5 a Mandatory |
WTA Premier (2009–2020) | |
---|---|
Premier Mandatory | Indian Wells (2009–2020) • Miami (2009–2020) • Madrid (2009–2020) • Peking (2009–2020) |
Premier 5 | Dauhá (2012–2014, 2016, 2018, 2020) • Dubaj (2009–2011, 2015, 2017, 2019) • Řím (2009–2020) • Toronto / Montréal (2009–2020) • Cincinnati (2009–2020) • Tokio (2009–2013) • Wu-chan (2014–2020) |
Premier 700 | Brisbane (2012–2020) • Sydney (2009–2019) • Adelaide (2020) • Paříž (2009–2014) • Antverpy (2015) • Petrohrad (2016–2020) • Dauhá (2011, 2015, 2017, 2019) • Dubaj (2012–2014, 2016, 2018, 2020) • Charleston (2009–2020) • Stuttgart (2009–2020) • Varšava (2009–2010) • Brusel (2011–2013) • Birmingham (2014–2019) • Berlín (2020) • Eastbourne (2009–2020) • San José / Stanford (2009–2020) • Los Angeles (2009) • San Diego / Carlsbad (2010–2013) • New Haven (2009–2018) • Čeng-čou (2019–2020) • Tokio (2014–2020) • Moskva (2009–2020) • Ostrava (2020) |
Seznam vítězek | |
Navazující kategorie: WTA 500 a WTA 1000 |