Sklovina
Tento článek je o části zubů. O sklovině nutné při výrobě skla pojednává článek výroba skla.
Sklovina (latinsky: enamelum, email) je tvrdá (stupeň 5 podle Mohsovy stupnice tvrdosti) vnější vrstva korunky zubů. Kryje a chrání níže umístěné části zubu. Je asi z 98 % tvořená z anorganických solí (zejména fosforečnan vápenatý, resp. spíše hydroxyapatit) a jen z 2 % z organických látek (amelogeniny a enameliny) a vody. Je to nejtvrdší tkáň v těle obratlovců včetně člověka.[1] Evolučně pochází z kůže.[2] Embryonálně se sklovina zakládá z ektodermu na rozdíl od všech ostatních tkání zubu, v procesu tzv. amelogeneze.[3]
Popis
Sklovina má obvykle bělavou, namodralou nebo žlutavou barvu – přesný odstín závisí především na její tloušťce a stupni kalcifikace. Nejsilnější je sklovina na místech, kde je velice namáhána, tedy na řezacích plochách, kde může být tlustá až 2,5 mm. Na stejných místech také dosahuje sklovina vyšší tvrdosti.[3]
Onemocnění
Porucha, při níž je sklovina příliš tenká nebo neobsahuje dostatek vápníku, se nazývá amelogenesis imperfecta.[4]
Reference
- ↑ ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.]: Scientia, 2003. S. 797.
- ↑ Uppsala University. Enamel evolved in the skin and colonized the teeth much later. phys.org [online]. 2015-09-23 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KOČOVÁ, Jitka. Histologie zubu [online]. Dostupné online.
- ↑ Midgley, R. et al. (1993): Rodinná encyklopedie zdraví, nakl. Gemini, spol. s.r.o., Praha, z anglického originálu
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
