Stanislav Feikl

Stanislav Feikl
Akademický malíř Stanislav Feikl
Narození	12. listopadu 1883 Dolní Sytová Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. ledna 1933 (ve věku 49 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Feikl (12. listopadu 1883 Dolní Sytová^[1] – 7. ledna 1933 Praha^{[pozn. 1]}) byl český akademický malíř krajinář a portrétista.^[4]

Život a dílo

Pocházel z chudé chalupnické rodiny v Podkrkonoší. Studoval na pražské umělecko-průmyslové škole před r. 1905 a po I. sv. válce  u profesora Vratislava Nechleby na Akademii výtvarných umění v Praze. Ani v jednom případě však není uveden mezi absolventy těchto uměleckých škol. Jeho starší bratr František Feikl (1877–1910) byl rovněž malířem – impresionistou, byť méně známým. Spáchal sebevraždu v r. 1910. ^[5]

V roce 1911 se Stanislav Feikl oženil s Růženou Mansfeldovou (nar. 1878) z Bubenče. Ateliér měl nejdříve na rohu Vinohradské a Budečské nad kavárnou Nizza. Pro inspiraci prostupně procestoval Rusko, Turecko, Dalmácii a severní Itálii.

V r. 1906 vystavoval s bratrem Františkem na Výstavě mladého umění v Jičíně. V r. 1907 ku příležitosti otevření Městského divadla na Vinohradech vystavoval s vinohradskými výtvarníky pod patronací Měšťanské besedy vinohradské. V r. 1914 obdržel Turkovu cenu a Moderní galerie od něj zakoupila obraz s pražským motivem. Před I. sv. válkou pravidelně vystavoval na Výročních výstavách Krasoumné jednoty v Rudolfínu. Zřejmě od r. 1914 byl členem Jednoty umělců výtvarných, se kterou vystavoval i v Londýně, Bergenu a v Oslo.

V r. 1915 poprvé souborně vystavoval v Rubešově salonu v Praze (30 obrazů). Zlatá Praha reprodukovala jeho obraz Anežský dvůr. Pozornost této výstavě ve svých referátech ve Zlaté Praze a v Národních listech věnoval K. B. Mádl. Kladně hodnotil jeho obrazy Podzim a Melantrichova ulice a dále psal: „Slavíčkovy stopy snadno objevíme v mnoha pohledech pražských, v nichž Feikl takřka hledá a vidí Slavíčkovýma očima jak liniové konfigurace, tak barvy, tóny, jejich sílu a míru i skladnost.“

V r. 1916 v Beránkově obchodním domě na Vinohradech se účastnil výstavy „Naše Praha v umění výtvarném“. V r. 1917 vystavoval u Rubeše společně s Cínou Jelínkem obrazy na téma „Zima v Krkonoších“. Český svět z této výstavy reprodukoval jeho dva obrazy Z Benecka. V r. 1920 podniká malířskou cestu do Tater s Otou Bubeníčkem, Cínou Jelínkem a Vítem Skálou, následně společně vystavovali v Praze. Český svět z této výstavy reprodukoval jeho obrazy Lomnický štít a Ze Štrby. V r. 1925 vystavoval v Museu Hradce Králové se sochařem J. Pašou. V r. 1926 po přestálé těžké nemoci maloval portrét prezidenta Masaryka pro Moravskou Ostravu. Samostatně opětovně vystavoval v Rubešově salonu v Praze v l. 1923 a 1929.

Méně znám je svými  ženskými portréty, včetně aktů. Některé jeho akty v pastelu i oleji prozrazující školu V. Nechleby reprodukoval v první polovině dvacátých let Český svět a Zlatá Praha, např. Půlakt, Studie a Akt před zrcadlem. V rámci II. výstavy vinohradských výtvarníků představil svoji Studii dívky. Mck ve Zlaté Praze (15. 6. 1922) píše „Studie dívky je malířská studie vzácné delikátnosti, kde světlo hraje po tvarech v bohatě odstíněné stupnici, davajíc jim krásu snu i tryskajícího života.“

St. Feikl rovněž maloval impresionistické obrazy z jihočeského Doudlebska. V r. 1930 vychází kniha Jana Petra „Doudlebským krajem“ s jeho reprodukcemi.

Na sklonku života pobýval u svého syna v Mostecké ulici na Malé Straně, v jejímž okolí dlouhá léta čerpal své pražské motivy.

Zemřel roku 1933 raněn mrtvicí a byl pohřben v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově v Praze. Stanislav Feikl je i dnes znám především svými obrazy staré Prahy, které maloval pod vlivem Antonína Slavíčka. Jan Petr ve své vzpomínce napsal: „Maluje staropražská zákoutí a dvory, bizarní střechy s arkýři a věžičkami, kostely, ulice a trhy na náměstích, dovede dáti tomu všemu onu zvláštní náladu a patinu svým osobitým koloritem, měkkým, jakoby zastřeným.“

Galerie

• 
  Stanislav Feikl Pražské Židovské město (1910)
• 
  Stanislav Feikl Večerní Praha
• 
  Stanislav Feikl Pražské panorama
• 
  Stanislav Feikl Večer v zasněžené Praze
• 
  Stanislav Feikl Pohled z Vrtbovské zahrady
• 
  Stanislav Feikl Chrám sv. Mikuláš
• 
  Stanislav Feikl Svatý Mikulaš z Vrtbovské zahrady
• 
  Stanislav Feikl Pražské střechy (asi 1931)
• 
  Stanislav Feikl Pohled ze zahrady Na Valech
• 
  Stanislav Feikl Pohled na Karlův most a Hradčany
• 
  Stanislav Feikl Masarykovo náměstí v Ostravě
• 
  Stanislav Feikl Pobřeží Dalmacie
• 
  Stanislav Feikl Cesta v lese
• 
  Stanislav Feikl Tání pod horami
• 
  Stanislav Feikl Letní krajina
• 
  Stanislav Feikl Dívčí poloakt
• 
  Stanislav Feikl Akt s křeslem
• 
  Stanislav Feikl Akt dívky

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav Feikl na Wikimedia Commons
• Stanislav Feikl v informačním systému abART

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Literatura

• Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha: Rudolf Ryšavý, 1936.
• Petr, Jan: Za malířem dobrým člověkem. Venkov, roč. 28, č. 273, 22. 11. 1933, s. 2.
• Mádl, K. B.: Stanislav Feikl. Národní listy, roč. 55, č. 121, 2. 5. 1915, s. 9.
• Mádl, K. B.: Výstava St. Feikla. Zlatá Praha, roč. 32, č. 29, 30. 4. 1915, s. 344.
• -t-: U mistra Feikla v ateliéru. Národní listy, roč. 66, č. 261, 23. 9. 1926, s.3.