Vladimír Hubáček

Vladimír Hubáček
Narození20. srpna 1932
Nechanice
Úmrtí2. září 2021 (ve věku 89 let)
Povoláníautomobilový závodník
Znám jakočeský automobilový závodník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Hubáček (20. srpna 1932 Nechanice[1]2. září 2021[2]) byl český automobilový závodník.

Životopis

Rodák z Nechanic u Hradce Králové se vyučil jako automechanik u firmy Kříž v Praze. Na vojnu nastoupil do Plzně, odkud ho "vyreklamoval" náčelník motoristů pražské Dukly (tehdy ÚDA) František Mošna. To už měl ale za sebou zkušenosti s motocyklem Rudge Ulster 500.[3] V Praze se s Václavem Hovorkou podílel na stavbě tří závodních automobilů Střela 750 cm³ (v roce 1956 byl vyměněn motor za 1100 cm³, Střela 1100), které navazovaly na Hovorkovy vozy HMV 1 a HMV 2.[4] Od roku 1955 začal s automobily závodit, byť první start mu ne zcela vyšel. Se Střelou 750 havaroval v tréninku na Jičínském okruhu ve Velké ceně prachovských skal. Druhý start na Moravě už dopadl lépe, a proto byl pozván do Polska. Tady v Czenstochové vybojoval první mezinárodní vítězství.[3] Stal se celkem osmnáctinásobným mistrem republiky a byl jmenován zasloužilým mistrem sportu.[1]

Závodní automobil Střela 1100 cm³ (Zbraslav-Jíloviště 2020)

Kariéra

Začal závodit na okruzích s vozy Střela, Melkus, Škoda a Lotus. Od roku 1966 (2. sezóna existence) se účastnil tří sezon v polském šampionátu Formule 3, jezdil za tým Dukla Praha (s vozy Melkus-Wartburg F3, poté Škoda F3-Škoda a nakonec Lotus 41C Ford-Cosworth). Byl šestkrát mistrem československé formule 3, poprvé v roce 1965. S vozem Melkus–Wartburg F3 vyhrál 1. května 1965 závod mistrovství republiky na brněnském okruhu. Perličkou ročníku v roce 1965 závodu 300 zatáček Gustava Havla byl start vozů formule 3 (poprvé a naposledy), které vyhrál Vladimír Hubáček. V roce 1967 vyhrál závod Poháru míru a přátelství formule 3 s Lotusem na Masarykově okruhu a v roce 1969 tento seriál vyhrál Pohár míru a přátelství (mistrovství zemí socialistického tábora). Účastnil se také sovětských a východoněmeckých závodů formule 3. Mistrem republiky se závodních vozech stal letech 1959 (Střela BMW), 1965 (Melkus–Wartburg) a 1967–71 (Lotus–Ford). Jeho "dvorním" mechanikem byl Saša Klimt, který mu po skončení motocyklové závodní kariéry připravoval závodní automobily a měl pověst jednoho z nejuznávanějších mechaniků.[5]

Renault Alpine A110 1600S (1971) na výstavě Automobilé klenoty 2024

V rallye začínal Hubáček jako spolujezdec Zdeňka Treybala při Internationale Österreichische Alpenfahrt 1956 (Škoda 440).[6] Od pozdních padesátých let do poloviny sedmdesátých let soutěžil v automobilových soutěžích s vozy jako Škoda 440-445 Spartak, Škoda Octavia TS, Renault 8 Gordini, Renault 12 Gordini a Renault Alpine A110. S Václavem Bobkem st. skončili v roce 1960 se Škodou Octavia Super jako 10. v Tour d´Europe. Zúčastnil se i Rallye Monte Carlo nebo rallye Liège–Sofia–Liège. Vyhrál 25 závodů, včetně čtyř ročníků Rallye Tatry (1970–1 Renault 8 Gordini, 1974 a 1976 Renault Alpine), tří ročníků Barum rallye (1972–3, 1975 Renault Alpine), dvakrát Rallye Škoda (1974–5 s Renault Alpine) i slavnou Rallye Vltava (1972, součást mistrovství Evropy) atd. Po závodech s vozem Renault 8 Gordini na konci šedesátých let vybudoval svůj hlavní úspěch na Alpine A110 v letech 1971 až 1976, přičemž v první polovině 70. let dominoval rallye v tehdejším Československu. Mistrem Československa v rallye se stal v roce 1959 (Škoda Octavia), 1965 (Renault), 1967–8 (Renault 8 Gordini) a 1969–75 (Renault Alpine).[7] Jeho hlavními spolujezdci v soutěžích byli Štěpán Hrdina, Vojtěch Rieger a ing. Stanislav Minářík.[1]

Poslední vítězství zaznamenal ve dnech 24. 9. – 26. 9. 1976 na Rallye Tatry, kdy z 26 rychlostních zkoušek jich vyhrál 22. Za rok 1976 se stal vítězem 1. ročníku ankety Zlatý volant v kategorii rallye. V polovině roku 1977 Vladimír Hubáček závodění ukončil.[3] V roce 2009 obdržel v anketě Zlatý volat Cenu Zdeňka Vojtěcha za přínos motoristickému sportu. V budově Autoklubu České republiky dne 12. 9. 2020, při společenském večeru u příležitosti 60. výročí založení Rallye Vltava, obdržel Vladimír Hubáček čestnou cenu Louise Chirona, patrona Rallye Vltava. Byla mu udělena za jeho celoživotní výsledky v automobilovém sportu.[6] V rámci výroční konference AČR, která se konala 9. dubna 2022 byl udělen odznak Granátový lev za mimořádné zásluhy v oblasti sportu a dlouholetou činnost pro Autoklub ČR pánům Bohuslavu Fenclovi, Vladimíru Hubáčkovi in memoriam a Antonínu Vitvarovi in memoriam.[8]

Odkazy

Reference

  1. a b c EBR, M. Vladimír Hubáček. Veterán. 2000-09-30, roč. 19, čís. 53, s. 13–14. 
  2. WANKA, Tomáš. Zemřel Vladimír Hubáček [online]. eWRC.cz, 2021-9-4. Dostupné online. 
  3. a b c LASÍK, Jindřich. Vladimír Hubáček – Alpinka osiřela [online]. Praha: Automotorevue, 2022-01-29 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 
  4. PATERA, Zdeněk. Škoda Střela 1100, Československo 1956 [online]. auta5p.eu [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 
  5. KARNOK, Richard. Opustil nás motocyklový závodník Saša Klimt… [online]. RoadRacing, 2018-04-22 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 
  6. a b MINAŘÍK, Stanislav. ZA VLADIMÍREM HUBÁČKEM [online]. Praha: Autoklub České republiky, 2021-09-06 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 
  7. NOVOTNÝ, Pavel F. Vladimíru Hubáčkovi k pětasedmdesátinám. Veterán. 2007-07-03, roč. 26, čís. 80, s. 13-14. 
  8. Proběhla XIII. výroční konference Autoklubu ČR [online]. Praha: Autoklub ČR, 2022-04-11 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Profil na ewrc-results.com
  • Pocta Vladimíru Hubáčkovi na youtube.com
Mistři Československa v rallye

Česko Vladimír Hubáček (1959) Česko Oldřich Horsák (1960) Česko Oldřich Horsák (1961) Česko Josef Vidner (1962) Česko Zdeněk Treybal (1963) Česko Václav Bobek (1964) Česko Jiří Srnský (1965) Česko Oldřich Horsák (1966) Česko Vladimír Hubáček (1967) Česko Zdeněk Kec (1968) Česko Oldřich Horsák (1969) Česko Oldřich Horsák (1970) Česko Jiří Červa (1971) Česko Vladimír Hubáček (1972) Česko Vladimír Hubáček (1973) Česko Vladimír Hubáček (1974) Česko Vladimír Hubáček (1975) Česko Svatopluk Kvaizar (1976) Česko Miloslav Zapadlo (1977) Česko Leo Pavlík (1978) Česko Svatopluk Kvaizar (1979) Česko Leo Pavlík (1980) Česko Ladislav Křeček (1981) Česko Leo Pavlík (1982) Česko Václav Blahna (1983) Česko Miroslav Lank (1984) Česko Svatopluk Kvaizar (1985) Česko Leo Pavlík (1986) Česko Václav Blahna (1987) Česko Leo Pavlík (1988) Česko Pavel Sibera (1990) Česko Václav Blahna (1991) Česko Ladislav Křeček (1992) Česko Václav Blahna (1993)