Vlastislav Hofman
| Vlastislav Hofman | |
|---|---|
 architekt Vlastislav Hofman | |
| Narození | 6. února 1884 Jičín Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. srpna 1964 (ve věku 80 let) Praha Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | architekt, malíř, scénograf, typograf, ilustrátor a grafik |
| Ocenění | Řád práce  (1954)zasloužilý umělec (1964) (in memoriam) |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlastislav Hofman (6. února 1884, Jičín[1] – 28. srpna 1964, Praha) byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, malíř, grafik, designér a scénograf.
Život
Studoval architekturu a pozemní stavitelství na ČVUT v Praze v letech 1902 až 1907 u prof. Josefa Schulze, krajinářské kreslení u Jana Kouly a figurální kresbu u Adolfa Liebschera. Od roku 1918 byl členem skupiny „Tvrdošíjní“, kterou dále tvořili malíři J. Čapek, V. Špála, J. Zrzavý, R. Kremlička a O. Marvánek. V letech 1913-1927 byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[2]
Šlo o představitele kubistické architektury, na této stylové pozici zůstával poměrně dlouho. Teprve později se přiklonil k purismu a konstruktivismu.[3] Jako zaměstnanec pražského Stavebního úřadu se spolu s Vladimírem Zákrejskem podílel na záchraně pražských bastionů v katastru Hradčan. Na Městském stavebním úřadu dosáhl funkce stavebního ředitele.[3]
Projektoval například Jiráskův a Štefánikův most, lávky na Slovanský a Židovský (dnes Dětský) ostrov, Ďáblický hřbitov nebo krematorium v Moravské Ostravě.
Kromě architektury se zabýval především jevištní výpravou. Za svůj život vytvořil přes 400 výprav, z toho přes 200 pro Národní divadlo v Praze, další pak pro Divadlo na Vinohradech a Státní divadlo v Brně. Ke svým scénám navrhoval i kostýmy a masky. Spolupracoval s významnými režiséry, mj. s Karlem Hugem Hilarem, Karlem Dostalem, Janem Borem, Jiřím Frejkou, Alešem Podhorským, v opeře pak s Ferdinandem Pujmanem a Josefem Františkem Munclingrem.
Získal mezinárodní uznání i v zahraničí, např. v roce 1925 v Paříži na Světové výstavě, v roce 1937 opět v Paříži na Mezinárodní výstavě technického umění a v roce 1940 v Miláně na Mezinárodní výstavě scénografie.
Již od roku 1913 publikoval články o divadelní scénografii a rovněž kritiky v časopisech Styl, Volné směry, Umělecký měsíčník, Jeviště, apod.
Zemřel roku 1964 v Praze ve věku 80 let. Pohřben byl v Urnovém háji strašnického krematoria.
Citát
| „ | Podívejte se! To je! Co? Pane! Říkám mu ‚nebař‘. Právě jsem ho objevil. Nějaký Hofman! To nebe! Co? To je drama, pane! | “ |
| — Karel Hugo Hilar[4] | ||
Dílo
Architektura
- Přístavba Braunova domu (Nové Město Pražské, čp. 730, 1911)
- Zastavovací plán prostoru okolí Bruské brány (spolu s Vladimírem Zákrejsem, 1911) Byly zachovány čtyři bastiony (svaté Maří Magdalény, svatého Tomáše, svaté Ludmily a svatého Jiří). Návrhů jednotlivých domů se ujali: Jan Kotěra, František Roith, František Janda, František Kavalír, Josef Gočár, Alois Čenský, Friedrich Ohmann, Emil Králíček, Antonín Ausobský, Ladislav Skřivánek, Rudolf Stockar a František Bílek.[5]
- Západní zeď Ďáblického hřbitova se vstupní branou (1912–1914). Realizována byla pouze část projektu, který původně počítal i s obřadní síní.[5]
- Kubistický návrh jižního průčelí kláštera Na Slovanech (1913)
- Kubistický návrh zástavby Vyšehradu (1915)
- krematorium v Moravské Ostravě, zbořeno 1979 (spolu s Františkem Menclem, 1923–1925)
- Vítězný ale nerealizovaný návrh Petřínské komunikace (1927)
- Jeden z vítězných návrhů na Nuselský most (1927)[6]
- Městská spořitelna v Moravkých Budějovicích (1927)[5]
- Architektonické řešení pomníku Arnošta Denise, Malostranské náměstí, Praha (1928, zbořeno 1941)
- Jiráskův most (spolu s Františkem Menclem, 1931–1933)
- Most na Dětský ostrov, původně Židovský ostrov (1933–1941)
- Most v Káraném (1936)
- Hrob Karla Hugo Hilara (1937)
- Další návrh na Nuselský most (1938)[6]
- Štefánikův most (spolu s Otakarem Šircem, 1949–1951)
- Most na Slovanský ostrov (1947–1949)[3]
Design
Vybraná scénická provedení
- 1920 Otokar Fischer: Herakles, Divadlo na Vinohradech, režie K.H.Hilar
- 1920 Fráňa Šrámek: Hagenbeck, Divadlo na Vinohradech, režie K. H. Hilar
- 1920 Charles Vildrac: Koráb Tenacity, Divadlo na Vinohradech, režie Václav Vydra
- 1920 William Shakespeare: Bouře, Divadlo na Vinohradech, režie K. H. Hilar
- 1920 August Strindberg: Slečna Julie, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Vávra
- 1921 Otokar Fischer: Orloj světa, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Dostal
- 1921 Eduard Lederer: Zrádce, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Vávra
- 1921 August Strindberg: Pelikán, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Dostal
- 1921 William Shakespeare: Coriolan, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
- 1921 L. N. Tolstoj: Ona je vším vinna, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Dostal
- 1922 Paul Claudel: Výměna, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Dostal
- 1924 Jiří Mahen: Dezertér, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1925 Sofoklés: Antigona, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1926 Jan Bartoš: Hrdinové naší doby, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1927 L. N. Sejfulina: Viriněja, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1927 Henrik Ibsen: Stavitel Solness, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
- 1928 F. M. Dostojevskij, J. Bor: Zločin a trest, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1929 František Langer: Velbloud uchem jehly, Národní divadlo, režie Vojta Novák
- 1931 F. M. Dostojevskij, J. Bor: Bratři Karamazovi, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1931 František Langer: Andělé mezi námi, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1932 Jiří Mahen: Janošík, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1932 Sofoklés: Král Oidipus, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
- 1933 Miroslav Feldman: Zajíc, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1933 bratří Mrštíkové: Maryša, Národní divadlo, režie K.H. Hilar
- 1934 F. M. Dostojevskij, J. Bor: Idiot, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1934 William Shakespeare: Richard III., Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1934 Jacques Deval: Modlitba za živé, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1937 A. Kornejčuk: Zkáza eskadry, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1937 Karel Čapek: Bílá nemoc, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1938 Emil Synek: Schůzka u pyramid, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer
- 1938 Karel Čapek: Matka, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1939 Karel Čapek: R. U. R., Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1940 Stanislav Lom: Karel IV., Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1941 Vilém Werner: Půlnoční slunce, Divadlo na Vinohradech, režie Gabriel Hart
- 1941 F. M. Dostojevskij, J. Bor: Zločin a trest, Prozatímní divadlo, režie Jan Bor
- 1942 František Zavřel: Caesar, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
- 1942 Bedřich Smetana: Dalibor, Národní divadlo, režie Ferdinand Pujman
- 1943 Fráňa Šrámek: Léto, Prozatímní divadlo, režie Vojta Novák
- 1945 A. Kornejčuk: Zkáza eskadry, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1945 Karel Čapek: Matka, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1946 N. F. Pogodin: Kremelský orloj, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
- 1948 A. N. Ostrovskij: Les, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský
- 1952 A. N. Ostrovskij: Pozdní láska, Tylovo divadlo, režie František Salzer
- 1954 V. V. Ivanov: Obrněný vlak 14–69, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1955 Antonín Zápotocký: Vstanou noví bojovníci, Tylovo divadlo, režie Jaroslav Průcha
- 1957 Otakar Jeremiáš: Bratři Karamazovi, Národní divadlo, režie Ferdinand Pujman
Ocenění
- 1924 Státní cena
- 1954 Řád práce
- 1964 titul zasloužilý umělec (in memoriam)
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1871-1888 v Jičíně , sign.70-3348, ukn 470, str.487. Dostupné online.
- ↑ Vlastislav Hofman. Seznam členů spolku [online]. SVU Mánes [cit. 2024-04-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c VLČEK, Pavel; ZAHRADNÍK, Pavel, a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 2., rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Academia, 2023. 1062 s. ISBN 978-80-200-3261-4. S. 317.
- ↑ Bohuš Stejskal: Cesta k divadlu, In: Jan Grmela: Za oponou, vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, 1944, str. 174
- ↑ a b c LUKEŠ, Zdeněk. Od Pražského hradu po divadlo. Lidové noviny. 2024-04-27, roč. XXXVII/99, s. 19.
- ↑ a b 13 nejlepších Nuselských mostů. Vyšehradskej.cz [online]. 2018-11-15 [cit. 2024-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KARASOVÁ, Daniela. Vlastislav Hofman. In: FRONEK, Jiří. Artěl : umění pro všední den 1908-1935. Praha: Uměleckoprůmyslové museum : Arbor vitae, 2009. ISBN 978-80-7101-081-4, ISBN 978-80-87164-12-9. S. 370.
Literatura
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 85, 112, 237–8, 252–3, 334
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 73, 102, 107, 111–2, 117, 133, 138, 144–5, 155, 186, 302
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 192–5, 244, 248–9, 260, 315, 342, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 28, 131
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 79, 82, 163, 499, ISBN 978-80-200-1502-0
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 446, ISBN 80-204-0493-7
- Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 23, 37–42, 48
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 65, 75, 92, 119, 120, 131, 134, 157, 169
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 15, 18, 24–5, 27, 30, 34, 41, 112, 117–8, 144, 146, 148, 150–1, 195, 244–5, 248, 251–3, 255, 340, 360, 367, 371, 465–6, 506, 508, 588–9, 592, 596, 598, 600–2, 609, 610, 616, 623, 625, 628, 640–1, 643, 645–7, 650–2, 657–9, 664
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 152–4
- KARASOVÁ, Daniela. Vlastislav Hofman. In: FRONEK, Jiří. Artěl : umění pro všední den 1908-1935. Praha: Uměleckoprůmyslové museum : Arbor vitae, 2009. ISBN 978-80-7101-081-4, ISBN 978-80-87164-12-9. S. 370.
- Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 122, 156, 167, 172, 179–181, 184, 198, 218–9, 225, 236, 316, 346, 355, 394
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 185–6, 193, 229–231, 239–242, 244, 246–7, 249, 251, 253, 257–8
- LUKEŠ, Zdeněk. Od Pražského hradu po divadlo. Lidové noviny. 2024-04-27, roč. XXXVII/99, s. 19.
- Mahulena Nešlehová; Jiří Hilmera; Rostislav Švácha. In: Mahulena Nešlehová. Vlastislav Hofman. Praha: Společnost Vlastislava Hofmana ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR, 2005. ISBN 80-903549-1-2.
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 86, 254
- Miroslav Rutte: Deset let divadelní práce Vlastislava Hofmana, In: Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 122–3
- VLČEK, Pavel; ZAHRADNÍK, Pavel, a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 2., rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Academia, 2023. 1062 s. ISBN 978-80-200-3261-4. S. 317.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlastislav Hofman na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlastislav Hofman
- několik obrázků díla
- Společnost Vlastislava Hofmana Archivováno 11. 10. 2010 na Wayback Machine.
- Vlastislav Hofman v informačním systému abART
- Vlastislav Hofman v databázi Archivu Národního divadla
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Autoritní data  |
|
|---|
