Zevní fixace

Zevní fixace (externí fixace) je chirurgický úkon, který se obvykle (na rozdíl od vnitřní fixace) používá při operativní léčbě (osteosyntéze) komplikovaných zlomenin kostí (tříštivé zlomeniny, otevřené zlomeniny s rozsáhlým poškozením měkkých tkání a polytraumata) nebo jako prozatímní řešení před následující vnitřní fixací. Jde o ortopedický/traumatologický operační přístup, při kterém se nosná část zevního (externího) fixátoru umisťuje mimo tělo. Zevní fixátor se, pod rtg. repozicí, perkutánně (tj. přes kůži) v kosti připevňuje k tělu pomocí Schanzových šroubů, Kirschnerových drátů (K-drátů) či Steinmannových hřebů. Po ukončení léčby se zevní fixátor trvale odstraní. Zevní fixátory se také používají při nápravě tvarových deformit, léčbě pakloubů a prodlužování končetin.

Výhodou zevní fixace je miniinvazivita a minitraumatizace zákroku, rychlá aplikace, dodatečné pooperační úpravy kostního skeletu a možnost konverze na vnitřní fixaci. V mnoha případech se lékařské indikace pro zevní fixaci překrývají s indikacemi pro vnitřní fixaci.

Zevní fixace je také stále důležitým tématem v biomechanice.

Aplikace zevní fixace

• 
  Zevní fixátor pro léčbu komplikovaných zlomenin pánve a acetabula (1 − Schanzovy šrouby se zavrtávají do kosti jako do pružného podkladu, 2 − spojky tyčí, 3 − tyče)^[1]
• 
  Ilizarevův fixátor (příklad zevní fixace) − léčba zlomeniny tibie
• 
  Ilizarevův fixátor − Léčba zlomeniny ve Fakultní nemocnici Ostrava

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zevní fixace na Wikimedia Commons

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.