Zoborožec běloocasý

Zoborožec běloocasý
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď	zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod	Anthracoceros
Binomické jméno
Anthracoceros marchei Oustalet, 1885
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec běloocasý (Anthracoceros marchei) je druh ptáka z čeledi zoborožcovitých, který se endemicky vyskytuje na Filipínách.

Popis

Zoborožec běloocasý dorůstá délky 55–70 cm a hmotnosti 520–920 gramů.^[2] Zbarvení je převážně černé, ale peří na hřbetě se může tmavě zeleně lesknout. Ocas a části hlavy jsou bílé. Zobák je krémově bílý a nachází se na něm výrůstek typický pro zoborožcovité, který je u samic a nedospělých jedinců menší než u dospělých samců.^[3] Na dolní části zobáku se nachází tmavá skvrna. Nohy jsou šedé nebo černé. Zoborožci běloocasí se ozývají různým hlasitým, drsným voláním.

Rozšíření a výskyt

Zoborožec běloocasý se endemicky vyskytuje na filipínském ostrově Palawan, ale byl zaznamenán i na ostrovech Balabac, Busuanga, Calauit, Culion a Coron. Jedná se o jediný druh zoborožce, který se vyskytuje na těchto ostrovech. Obývá tropické lesy do výšky 900 m n. m. a působí jako bioindikátor díky své citlivosti na změny prostředí. Může se však vyskytovat i v sekundárních lesích a navštěvuje mangrovy, zemědělskou půdu a křoviny v blízkosti lesa. Pravděpodobně ale potřebuje k hnízdění vysoké stromy. Populace zoborožce běloocasého se výrazně zmenšuje.^[3]

Způsob života

Zoborožci běloocasí se dožívají věku asi 9 let.^[4] Obvykle se vyskytují v párech, nebo malých rodinných skupinkách, ale na společných nocovištích bývá zoborožců více.^[2] Nejčastěji je lze pozorovat v korunách ovocných stromů na kraji lesa.

Živí se převážně zralými plody, takže jsou významnými šiřiteli semen. V oblastech, kde se zoborožci stali vzácnými, konzumují různé druhy savců takové množství spadlého ovoce a semen, že ohrožují šíření stromů a les. Kromě ovoce tvoří potravu zoborožce běloocasého také hmyz a ještěrky.

Hnízdí ve stromových dutinách, do kterých samice snáší 1–3 vejce. Po snesení vajec je samice v dutině zazděna materiálem, který samec připravuje z ovocné dužiny a bláta. Zůstává jen úzká štěrbina, kterou samec krmí samici a později i vylíhlá mláďata. Toto chování je obranou proti predátorům, kteří by mohli vlézt do hnízdní dutiny. Samice sedí na vejcích 25–30 dní a mláďata opouští dutinu, až když jsou téměř samostatná.^[5]

Ohrožení a ochrana

V Červeném seznamu IUCN je zoborožec běloocasý uveden jako zranitelný druh. Za 10 let klesly jejich počty nejméně o 20 procent a velikost populace se nyní odhaduje 2 500–9 999 jedinců. Nejvíce je ohrožuje ztráta stanovišť kvůli kácení nížinných deštných lesů, ale také nelegální lov na maso, sportovní lov a obchod s živými ptáky.^[3]

Chov v zoo

Jako první na světě odchovala zoborožce běloocasé Zoo Wrocław. V České republice chová tyto zoborožce od roku 2017 Zoo Plzeň a od roku 2021 také Zoo Praha.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palawan hornbill na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zoborožec běloocasý na Wikimedia Commons
• Taxon Anthracoceros Marchei ve Wikidruzích